Článek
I když do Vánoc ještě hezkých pár dnů chybí, mnozí na ně myslíme. Především na jejich hlavní znaky jako předvánoční šturm v zaměstnání, úklid doma, pečení, shánění dárků atd. Je dobré vědět, že prosinec patří mezi měsíce s nejvyšší nemocností. Uvedenou skutečnost již několik let po sobě potvrzují statistické údaje. Určitě proto není chybou v současném období upozornit na vánoční nemoc. Jaké na sebe bere podoby? Co je její příčinou? Jak ovlivňuje stav, vztahy a plnění úkolů na pracovišti? Jak dopadá na procesy mimo něj?
Zmíněná vánoční nemoc není samostatnou diagnostickou kategorií, což v praxi znamená, že má více důvodů a projevů. V první řadě vzpomeňme obyčejné nachlazení, chřipky, rýmy, kašle a jim podobné zdravotní zádrhele. Lidé postupně dočerpávají své zásoby z léta, pravidelně nevyztužují své tělo vitamíny, pohybem a cvičením, a tak jsou méně odolní vůči nevlídnému počasí. Navíc od dovolené je již příliš daleko a jsou hodně ponořeni do pracovních úkolů. Přemíra práce přináší zátěž a na ni navazující stres. Obojí, jak dobře známo, zpravidla oslabuje organismus a logicky mobilizuje infekci. Oslabený člověk je citlivější a ve větším rozsahu reaguje na negativní prvky ve svém okolí. Bez překvapení pak podlehne i sebemenšímu nastydnutí a pokašlávání kolegů a kolegyň. Měli bychom vědět, že průběh není u každého pracovníka stejný. Jednu skupinu stres oslabí a přinutí marodit, druzí před přemírou problémů a starostí sami utečou do nemoci. Na druhé straně narazíme na skupinu podnikatelů, kteří si počínají jinak. Pro ně nadcházející dny většinou znamenají žně a možnost dosáhnout maximálních výdělků. V předvánočním čase se dostávají do nejvyššího vypětí, přesto téměř nemarodí, případně nemoci přecházejí. Patrně dokážeme odhadnout, co se posléze v jejich organismech děje.
Zřejmě není překvapivým poznáním, že vánoční nemoc častěji než muže zasahuje ženy. Především na nich leží tíže předvánočních příprav, což v součtu s pracovním finišem v zaměstnání obvykle představuje enormní zátěž. Avšak ani všechny ženy nepostupují stejně. I když se snad žádná oficiálně nepřizná, přesto u řady z nich je stav pracovní neschopnosti poněkud diskutabilní. Jak se ukazuje, mnohé odcházejí od lékaře s neschopenkou, aniž by byly opravdu nemocné. Hlavním cílem je stihnout domácí úklid, pečení, vaření a případné další „akce“, aby se vše do svátečních dnů stihlo. Nejde však o jedinou kategorii zaměstnanců. V závěru roku se mnoho pracovníků obává o ztrátu místa, neboť se očekávají či už přímo byly vyhlášeny organizační změny. Jak víme, jejich téměř nedílnou součástí bývá zeštíhlování organizačních struktur a snižování počtu osob. Než dostat výpověď, raději jít marodit. Tak zní jejich plán, úmysl a postoj. Statistika by potvrdila, že až překvapivě příliš vysoký počet se uvedeným heslem řídí. Jejich zvláštní skupinou jsou zaměstnanci ve vyšším věku. Jejich šance na udržení práce na daném místě je malá a příznivé nejsou ani vyhlídky na získání nového poměru jinde. Je jasné, že vedle tělesných potíží se zákonitě objevují i psychické. Jejich jedinou výhodou je, že ve věku nad 50 let se vždy najde něco, kvůli čemu lze potvrzení o pracovní neschopnosti získat a v případném sporu a posuzování obhájit. Zde už bývají žadatelé o neschopenku otevřenější. Měli by si však uvědomit, že před lékaře kromě svého osobního problému předkládají i morální dilema. Několik týdnů je zřejmě možné tolerovat a považovat za přijatelné řešení. Jenže jak se dívat na osoby, které předvánoční „marodění“ protahují na několik měsíců a dokonce let s cílem dočkat se předčasného důchodu? V neposlední řadě sem můžeme zařadit i osoby, které si právě v uvedených dnech přivodí určité zranění. Možná při sportu, možná při dopravě prvků pro Vánoce (suroviny, dárky), snad při porcování kapra a zasazování stromku do stojanu aj.
Jak vidíme, vánoční nemoc má podobně jako jiné choroby své příčiny, tzv. inkubační období, průběh a následky. Přesto ji lze charakterizovat jako psychologickou složitost a medicínskou zvláštnost. Každý by si zde měl vytvořit vlastní postoj a přijmout svůj závěr.
