Článek
V přechozím díle jsme se seznámili s kontroverzním přístupem ve věci brigád pro pozdě narozené. Prozatím nevíme, jak vše legislativně dopadne. Budou předkladatelé a zákonodárci věřit mladé generaci? Vidí v ní zářivou budoucnost? Schopné nástupce? Mají s ní vůbec nějaký kontakt? Co o ní vědí, když nevědí, jak a čím žije obyčejný člověk, kterého potřebují pouze krátce před volbami? Nebo si uvědomují její zásadní nedostatky a „raději“ brigády posunou do vyššího věku? Třeba mají názor, že mladá generace je zhýčkaná, zpovykaná a natolik závislá na moderních informačních a komunikačních technologií, že by si při - byť jednoduché - práci mohla ublížit! Vše je možné. Můžeme se ovšem zamyslet nad praktickou stránkou.
Po příběhu tříleté brigádnice u vajec od mnoha slepic se podíváme jinam. Půjde rovněž o dění na vesnici, jen se odehrává asi třicet kilometrů opodál. Na jiném místě se dalo po řadu let průběžně sledovat dívku, která mezi zvířaty a záhony vyrostla. Prostředí se jí stalo naprosto přirozené, a tak se v něm pohybovala poměrně sebejistě a se znalostí věci. Pozorně a se zájmem odmala sledovala svoje rodiče, jak denně brzo vstávají a průběžně pilně pečují o zvířata a rostliny. Postupně jí byly svěřovány úkony s ohledem na její věk, až se úspěšně vřadila do procesu rodinného hospodaření a podařilo se jí zvládnout řadu úkonů, které se k němu vážou. Jen pro málokoho, kdo ji zná, by se stalo překvapením zjištění, že na svou první velkou brigádu nastoupí do nedalekého kravína. Protože se v podniku, pod který stavení pro dobytek patří, ví, odkud slečna přichází, nikdo se jí neptá, co umí. Jsou srozuměni, že ví, oč se jedná a že má dostatek sil a elánu, aby práci mezi kravami zvládla. Kdo ví, jestli se neukáže, že o části prvků a procesů péče bude vědět o něco více než starší osoby na místě.
Jaké si můžeme vyvodit závěry? Zní úplně zákonitě a logicky. Kdo vede děti ke skutečnému a smysluplnému životu a právě také k plnění drobných a větších, vždy ovšem věku přiměřených úkolů a povinností, s nejvyšší pravděpodobností si nemusí dělat velké starosti, jak v životě dopadnou. Jistě v něm nepropadnou a nestanou se klienty a klientkami ÚP. Současně netvrdím, že onen smysl života se má nacházet v krmení slepic a kydání hnoje a v časných a hojných brigádách. Uvedené úkony tady vystupují jako vzor a argument, že trénink a zapojení fungují a vedou k výsledkům. Nejlépe, když se mladý člověk před vstupem na skutečný, tj. náročný a poněkud krutý a nemilosrdný trh práce seznámí s různými obory lidské práce, aby měl přesnější představu, ač stále bude dost naivní. Obsah brigády nemusí souviset se studovaným oborem. Ba spíše výkon tzv. horší, nižší a špinavější práce se mu může stát motivem pro odpovědnější studium a pobídkou, aby studia dokončil a našel si tzv. lepší práci
Naopak se ptejme - kam míří a jak dopadne podlehnutí mladých lidí široké nabídce moderních informačních a komunikačních technologií? Jaký skutečný přínos má každodenní několikahodinové zírání na displej mobilního telefonu? Myslím na obsah a rozsah, kdy je na vedlejší kolej odstaven tzv. obyčejný život. Naduživatelé a naduživatelky ho však vidí jako zcela normální. Ke škodě své i ostatních, kteří jsou nuceni se potýkat s jejich problémy.
Abych neutekl od tématu a nadpisu - bude se dát sehnat brigáda s obsahem, který jsem uvedl v předchozím odstavci? Uvažuji o technologiích. Nebo s jiným? Skoro vše je na rodičích. Co děti vidí, posléze opakují a praktikují. Kéž by si moje řádky přečetli jedinci zapojení do legislativního procesu. Ale co kdyby na ně měly stejný vliv jako slova rodičů směrem k potomkovi - „polož už konečně ten mobil a běž dělat něco pořádného“. Poslechnou? Změní něco? Začnou svou činnost skrývat? Zůstanou za čárou závislosti?
