Článek
Jestliže se zeptáte několika desítek osob na jejich zkušenosti s přijímáním a naplňováním známých novoročních předsevzetí, zakrátko zjistíte, že jejich výroky nebudou v naprostém souladu. Jeden se pochlubí, že díky nim lecčeho dosáhl a v něčem se opravdu zlepšil. Druhý bude prezentovat rozpornou zkušenost ve smyslu, že někdy je lépe a jindy hůře. Třetí v nich žádný velký přínos nevidí, poněvadž mu mnoho nepomohly. Čtvrtý by s trochou neochoty sdělil svůj špatný pocit, neboť s nimi měl jen potíže. Nechť jsou odlišné výpovědi potvrzením o existenci individuálních přístupů, o němž jsme se již zmínili. Podívejme se dále.
Někteří si předsevzetí nedávají, nevěří v ně, nešla jim v minulosti a tvrdí, že nepůjdou dobře ani v budoucnosti. Málo si uvědomují, že příčina není v samotných předsevzetích, ale nachází se právě a jedině v nich a v jejich osobnostech, charakterech a osobních vlastnostech. Zapamatujme si, že sama předsevzetí za nic nemohou. Vystupují jako pouhý nástroj. Mnozí se tolikrát zklamali a nesplnili očekávání svá i ostatních lidí, že tuto „instituci“ ve své mysli zcela zrušili. Měli by si vzpomenout na nůž. Cožpak on sám něco nakrájí?
Je zajisté dobré, když svůj postoj nevnucují všem ostatním a uznávají, že jiným lidem mohou předsevzetí pomoci vyřešit jejich potíže, posunout je a zkvalitnit jim život. Další kategorií lidí, kteří si je nedávají, jsou jednotlivci, kteří se snaží po celý rok žít a pracovat tak dobře, aby si žádná nemuseli dávat. Mohou se stát terčem kritiky, že si je nedávají a nejsou solidární s ostatními. Skutečností však bývá, že je díky své pevnosti, cílevědomosti, systematičnosti a dalším žádoucím osobním vlastnostem ani nepotřebují. Stačí jim záměr, přání a cíl a po dalších berličkách a oporách již nesahají. Analogií je, že kdyby vám bylo dost teplo, už si na sebe další oblečení navlékat nebudete.
A ještě narazíme na následující projev. Někdo si žádné nedává, protože už dopředu ví, že by ho stejně nesplnil. Nepřímo tak sobě a ostatním oznamuje, že je slabý, nemá dostatečnou vůli, kázeň a vytrvalost a že na něj snad ani není spolehnutí. Jiný koná podle příkladu druhých. Třeba ví, že závazek je nad jeho síly a možnosti, přesto s přijetím souhlasí, poněvadž se nechce lišit. Měl by ale myslet na skutečnost, že každý člověk je od svých přátel a kolegů odlišný a má k dispozici nestejné kapacity. Někdy zavládne atmosféra, že každý nějaký závazek přijme, zúčastnění se vzájemně trumfují, třeba kdo kolik zhubne, kolik, čeho udělá apod. Leckdy se vedle zvláštního klima projevuje také vliv množství vypitého alkoholu. Proto bychom se neměli divit, že novoroční předsevzetí v řadě případů nefungují. Znovu si připomeňme, že podstata vězí v lidech a v jejich osobních přístupech k nakládání s nimi.
Jak se mohou dále chovat osoby, které vědí, že ho stejně nesplní? Svoje stanovisko oznámí nahlas, a ještě se svým slovům smějí. Není sice špatné se občas sám době zasmát a udělat si ze sebe legraci, avšak tady rozhodně nejde o správný přístup. Jak je obecně známo, někteří lidé jednají v duchu myšlenky, že když se usmějí či zasmějí, tak nemusejí postupovat tak, jak by se mělo. Zlehčují tím už vzniklou nebo blížící se nepříznivou situaci a úsměv má vystupovat jako zdůvodnění vlastního postupu, a především jako ospravedlnění. Zejména ženy se v trapné situaci usmívají a počínají si, jako by bylo vše vyřešeno. Jenže ono často není. Jistě nám úsměv pomůže překlenout některé okamžiky, jimž se raději vyhýbáme. Bývá znamením dobré vůle a omluvy, ale nemůže vystupovat jako / vše / řešící a odstraňují prvek.
Uzavřeme, že mají-li novoroční předsevzetí / lépe / fungovat, je třeba k nim volit správný přístup, dodržovat odpovídající „technologii“ používání, a hlavně se zaměřit na sebe. Abychom svou pozici více vylepšili a zdokonalili, příště se seznámíme s některými dalšími souvislostmi kolem novoročních předsevzetí.
