Článek
Jak zřejmě nebude sporu, výchova dětí patří mezi důležité úkoly a leckdy se jedná o hlavní náplň činnosti mnoha dospělých. Tady můžeme použít vlastní i cizí zkušenosti. Ne vždy s nimi a s výsledky svého konání budeme spokojeni - konečně, každý není mistrem.
S vysokou pravděpodobností má pravdu osoba, která hlásá, že úkolů je zde hodně a nejsou snadné. Rodiče si však vesměs přejí, aby byli úspěšní a zrovna tak i jejich děti. Vždyť jsou přece jejich obrázkem, vizitkou a někdy dokonce vlajkovou lodí. Kdysi nesplněné cíle a neuskutečněné touhy by se nyní mohly a měly zhmotnit. Dítě se ukazuje jako dobrý nástroj. Z jejich pohledu. Jiné mohou vypadat odlišně. Až často zde ve význačné roli vystupuje známá lidová pobídka - „účel světí prostředky“.
Mezi problematické úseky nesporně patří tzv. rodičovský tlak. Někdy možná i nátlak. Je potřebné připomenout, že - kromě tělesné - má i svoji duševní složku. Po dalším rozklíčování kráčí o sociální, psychologickou a emocionální rovinu. Jedna zkušená osoba dokonce mluví o možnosti psychologického teroru, k němuž je zřejmě blíže, než bychom si mohli myslet a představovat. Jde hlavně o výčitky typu - „já jsem snad špatná máma“ a „ty mě trápíš“, „co z tebe bude?“, „já se tak snažím, ale ty…“, „podívej, co pro tebe tatínek všechno zařídil…“, „máš nás vůbec rád?“, „…nebo jsou ti snad milejší kamarádi?“ ad. Který adresát by z nich měl potěšení? Možná jsou leckomu dost povědomé, ať již zastával pozici a strávil čas na jakékoli z obou „výchovných“ stran.
Zmíněné jevy a procesy se mohou objevit při řadě různých příležitostí - děje kolem školy obecně, domácí vzdělávání, příprava a odjezd na společnou dovolenou, nástup do zájmového kroužku a/nebo do sportovního oddílu, při přípravě a vykonání důležité rodinné akce, veřejné vystoupení atd. Součástí plné informace je, že nátlak je docela běžnou součástí repertoáru chování také na straně dětí. Snad kromě rodin, kde ještě přetrvává autoritativní a direktivní způsob výchovy. Tam se přiostří později a obvykle tím silněji. Obrazně řečeno - až jiskry létají! K zapálení „ohně“ a rozhoření rozhodně nebývá daleko.
Proč se rodičovský tlak uplatňuje? Jedna skupina rodičů touží po moci a chce ji uplatnit, zejména vůči dětem. Možná se jim v práci nedaří tak, jak by si sami představovali. Jejich potomci jsou evidentně slabší, a tak se skýtá „dobrá“ možnost si na nich spravit chuť. Pokud mají věk ještě před obdobím dospívání, jde skoro o sázku na jistotu, že k vyspravení rodičovského sebevědomí dojde. Druhá chce dosáhnout konkrétních výsledků, ale ony aktuálně nejsou. Ani zítřek nevyhlíží moc slibně. Začíná se u nich projevovat nervozita. Ohledně vědomostí, znalostí, dovedností, zkušeností a schopností a případně dalších položek jejich potomci již měli být o kousek dále, někdy i o dost velký. Proto zatlačí…
U třetích je motivem, že něco nejde dle plánu, především po časové stránce. Myslí se či mluví se o skluzu a o zpoždění či zaostávání. Obvykle se jedná o nedobré záležitosti spojené s nepříjemnými pocity. Ne každý je zvládne. Je dobré vědět, že jsou relativně pevnou a někdy žel i častou součástí lidského života. Jde o daň za fakt, že naopak můžeme prožívat velmi kladné pocity - na rozdíl od zvířat. Vždy je něco za něco.
Poučením by se nám měl stát prozkoumaný názor, že tlak nevystupuje jako tzv. OK cesta. Jak lze postupovat jinak? Mezi ověřené náměty patří - nechat věc být, leccos se nějak vyřeší samo či díky zásahu jiných osob. Jindy stojí za zkoušku věc odložit a zkusit další pokus za čas. Někdy přijde nová informace, v části případů zazní od osoby, na niž děti více dají, třeba od vrstevníků. A obecně je řešením právě jiná osoba. Ne nadarmo nám jedna známá životní zkušenost našeptává, že nikdo není doma prorokem. Jenže je potřebné projevit více zdrženlivosti, zájmu, pochopení, porozumění, vstřícnosti a jim blízkých přístupů. Snadno se napíše, obtížně se koná. Ale kdo kdy tvrdil, že rodičovská role je lehce naplnitelná?
Bude dobré, když se rodičům podaří se mu vyhnout a nebudou ho mít zařazen v aktivní části svého výchovného arzenálu. Není řeč, že by na něj nikdy nemělo dojít, třeba ve skutečně kritických situacích se může ukázat jako velmi efektivní. A nemusí jít hned o živelní pohromy. Snad by se hodilo poznamenat, aby se s ním nakládalo jako s ohněm, tj. s rozmyslem a s vysokou opatrností, kdy nebudeme zapomínat na jeho definici o dobrém sluhovi, ale zlém pánovi. Do popředí se dere význam a hodnota sebeovládání. Je lepší, když matka a/nebo otec sebere všechny síly, zvládne svá různá nutkání, pnutí, domněnky a impulzy a uplatní klidnější a rozumnější způsoby chování. Je přece moudřejší postupovat lépe než za středověku, ne? Viděl bych dvě pomůcky. První je, že sami nechceme, aby na nás někdo tlačil. Za druhou bych považoval, jak je nám nepříjemný tlak v našem těle, kde je možné uvést hned několik konkrétních příkladů.
