Článek
Ukazuje se, že pro správné uchopení a praktikování rodičovství je významný, nikoli však automatický. Mnozí dospělí o něm nevědí. Pokud o něm cosi zaslechli, poněkud ho podceňují. Mezi praktické úkazy patří, jak se doma jako rodiče před dětmi hádají, ať již máme na mysli více či méně důležité záležitosti. Podívejme se na pár okolností.
Jednota v základních přístupech je velmi potřebná. Ba nutná. Tak zní poselství od specialistů na vnitřní procesy lidí. A dobře vědí, proč vydávají příslušné doporučení. Není chybou, když se dospělí v otázkách na rodičovství rozcházejí, ať již kráčí o teoretická východiska či o jeho praktické provozování. Význam má, aby se - nejlépe v klidu - shodli mimo pozornost dětí a poté před ně předstoupili co nejvíce jednotně. Tak trochu by si zde mohli vzít příklad z politiků a z jejich jednání. V zákulisí bývají dost ostří, ale posléze dohoda spatří světlo světa.
Nicméně jsou známy i jiné obrazy. Jako poslanci na sebe - zejména před TV kamerami - útočí a častují se ne zrovna hezkými slovy. Jen ať obyčejný občan vidí, jak se za něj berou a perou. Ale již za pár desítek minut po ukončení divadla pro veřejnost se sejdou v jejich restauraci, aby za nízkých cen více popili. Zdroj je zcela důvěryhodný. Kromě směru k potomkům by se rodiče měli snažit o stejnou linii k veřejnosti. Pod ní budeme mít na mysli prarodiče, další jedince v příbuzenstvu a osoby v blízkém okolí. Neměli by si vysloužit poznámku typu - „to když sem s nimi přijde tatínek, to je něco jiného“. Mimochodem si všimněme, jak se rozdíly později v silné podobě ukážou a vykresli v případě rozvodu a/nebo rozchodu.
V nedávné době jsem se setkal s jinou formou. Dlel jsem v plaveckém bazénu a již během své dávky jsem si povšiml malé dívky. Několikrát za sebou přiběhla za ženou v nižším středním věku. Za pozornost stály dva prvky. Prvním se stala sádra na ruce holčičky. Měla ji pečlivě obalenou v igelitu, aby mohla do vody. Jak jsem o něco později viděl, přestože měla nedostatek, dost si svůj pobyt u vody a kolem ní užívala. Jako druhý jsem vyhodnotil, že žena - zřejmě její matka - měla vlasy sepnuté vzhůru, aby se jí nenamáčely. Na dané podobě řešení není nic podivného. Jenže ona měla vlasový porost vyholen zezadu a z boků skoro do půli hlavy. Jak se prokázalo, nešlo o naše první setkání.
Přibližně za hodinu jsme se potkali ve vířivce. Rodinný soulad se projevil tak, že podobně měla hlavu upravenou i babička. Až nyní mi docvaklo, že obě spolu dříve plavaly ve stejné dráze přes dva vedlejší pruhy. Takže měly nejméně dvě verze souladu. Docela bych předpokládal, že nekráčelo o jedinou. Procesy ohledně výchovy jsem nezkoumal. Nebudu se jim plést do odpočinkové fáze. Směrem k dívence nijak slovně nevynikaly.
Rodinný soulad mívá žel rovněž nepěkné stránky. Třeba negativní postoj rodičů k vlastním potomkům. Místo aby se o ně co nejlépe starali a vytvářeli jim potřebné podmínky pro zdárný rozvoj, spíše je silně omezují. Někdy až dusí. U jiných najdeme příliš silné lpění na školních záležitostech. Bedlivě jsou sledovány známky. Jakmile se tu vyskytne „problém“, jsou v plánu různé „zákroky“. Někdy se mezi nimi ocitá také záporné slovní hodnocení, nadávky a dokonce tělesné tresty. Prý aby si děti zapamatovaly, jak se mají ve škole chovat a jakých výsledků mají dosahovat. Vskutku „vzorná“ a „příkladná“ cesta a metoda. Jistě hodná následování. Nezdá se vám, že je o několik desetiletí opožděna? Myslím, že ohledně užívání moderních informačních a komunikačních technologií doma zpoždění nenajdeme. Dokonce ani u babičky!
Uzavřeme, že podoby postupu a ne/souladu jsou v působení rodičů a celých rodin rozličné. Ne vždy je registrujeme v odpovídajícím rozsahu, což nám vytváří nepříznivé podmínky pro správnou a pohotovou reakci. Často podléháme tzv. provozní slepotě, tj. nevšimneme si včas jistých jevů a procesů. Občas vůbec!
