Článek
Dnes už asi nemusíme pátrat po příčinách neutěšeného stavu a po chybách, neboť již snad byly nalezeny. S mírným časovým odstupem je udivující, že jejich odhalení dalo tolik práce přímo zainteresovaným funkcionářům, přičemž osoby mimo jejich okruh na ně upozorňovaly s předstihem měsíců a týdnů, nejvíce pak na počátku července. Nicméně jim skoro nikdo nevěřil.
Přesto se dále objevují nové a nové pohledy, které veřejnosti dříve nebyly známy. Sem kupříkladu patří zajímavá informace, že v naší zemi působí 600 stavebních úřadů. Pro nás se počet bude zdát asi v pořádku. Pokud bychom ale žili a pracovali v zahraničí, počet by nás udivil a odborníky šokoval. Co prý ve vaší zemi vyrábíte? Pak si stěžujete, že státní správa je tak drahá, rozsáhlá a neefektivní? A kladou argumenty a návrhy. Myslím, že by se nad jejich názory měli odpovědní představitelé, zejména se myslí politici, vážněji zamyslet. Jinak jejich řeči o štíhlém státu, snižování počtu úředníků a o zkvalitňování jejich práce a „služby lidem“ vyznívají planě a působí bezzubě. Jak ostatně také opravdu jsou.
Jestliže jsem zmínil číslovku 600, tak s ohledem na naši rozlohu by údajně stačila šestina. Kromě vysokého údaje o úřadech sem patří stejný pohled na zaměstnance a zaměstnankyně. Kdyby řádně fungovala stavební digitalizace, jejich počet by rázem mohl poklesnout. Nyní stav vypadá, že by řešený státní úsek potřeboval stovky osob nabrat. Což nabourá záměry vlády, které však stejně, jak dobře víme, nejsou naplňovány.
Ze spolehlivého zdroje pochází zpráva, že každý osmý úředník je starší šedesáti roků. Na pověstný první pohled by se mohlo zdát, že jejich věk by mohl být označen jako hlavní překážka státní digitalizace a jejího hladkého prosazování. Tady bych úplně nesouhlasil. Jednak my jako jedinci mimo nevíme, jaká je věková skladba lidí u stavebních úřadů. Jednak kolem sebe vidím starší osoby, jak docela efektivně nakládají s možnostmi moderních informačních a komunikačních technologií. Na rozdíl od mnoha mladých, kteří na nich tráví mnoho času, avšak nevěnují se oblastem a úkolům, na které je záhodno upřít pozornost. Času na nich tráví mnoho, často až neúměrně, ale jaký mohou předvést výsledek? Pokud je posadíte na pracovní pozici vyžadující odborné znalosti, propadnou. A myšlenky jim často odskakují na sociální sítě.
Takže s narážkami na věk ve spojení s digitalizací státu bych postupoval velmi opatrně. Leckdy panuje stav, že bez starších osob by se věci nehnuly. Mají výhodu, že až na výjimky nespěchají domů, nemají malé děti, naopak vlastní potřebné vědomosti, znalosti, dovednosti, zkušenosti a schopnosti a záleží jim na správném a úplném splnění opatření, která byla stanovena. V neposlední řadě platí, že mívají vyšší loajalitu a jsou ochotni setrvat na pracovišti delší dobu, tj. neohlížejí se neustále, je-li někde „lépe“.
Připomeňme si, že hlavní příčina současných těžkostí stavební digitalizace není ve věku úředníků a v jejich osobních vlastnostech, byť leckomu by se zdržení jejího nástupu zřejmě hodilo. Bude-li jednou někdy systém fungovat, zákonitě musí být snížen počet osob. Nebo se zase jako již mnohokrát dočkáme, že se pro tzv. nadbytečné vytvoří místo jinde? Místo spekulací raději nezapomínejme, jak organizátoři a zpracovatelé a výrobci stavební digitalizace nevzali v potaz okolní skutečnost a že byla nedostatečná příprava aparátu stavebních úřadů.
I když jsem skeptický a růžové obzory nevidím, neboť za šest týdnů oprav se ničeho zásadního nedosáhlo, přeji sobě, architektům, inženýrům, starostům, úředníkům a především nám občanům, aby se věc povedla, byla dotažena do zdárného konce a systém fungoval, pomáhal, zrychlil atd. Vždyť už dnes je oddáleno 13 tisíc staveb a škody dosáhly 100 miliard korun českých. Kromě zprovoznění bychom měli být zvědavi, kdo je nahradí. Omluvu už snad ani slyšet nepotřebujeme. Je na ni pozdě!
