Článek
Jistá skupina rodičů bývá docela zaskočena, když se dostaví na plánovanou třídní schůzku a dozví se, jaký je tzv. studijní stav jejich dítěte. Možná se jedná o falešný údiv. Vždyť doma vidí, že nečte úplně dobře, patlá písmena, slabiky a slova, v jeho domácích úkolech provádějí mnohé změny, aby byl správně a dítě nemuselo poslouchat výtky od paní učitelky. A tolik se sešity nečervenaly. Na jejich obranu lze napsat, že jim chybí srovnání s jinými dětmi. Kromě starších sourozenců. Jenže paměť bývá slabá a leckdo z rodičů si zdůvodní, že druhé či třetí dítě má slabší výsledky, poněvadž požadavky rostou. Opak je pravda. Jak zní holá skutečnost? Připravenost dětí klesá a s ní i nároky. Přesněji poznamenáno - děti jsou stále slabší a hloupější. Nenechme se mýlit občasnými úspěchy v různých soutěžích.
Překvapení leckdy nastává v předmětu Vv. Známe ho jako „kreslení“. Část rodičů si pamatuje, jak kdysi něco s potomkem zkoušeli, ale nevyhodnotili ho jako dost šikovného, společnou práci vnímali jako ztracený čas a se slovy „však on vše dohoní“ svých aktivit zanechali. Dnes před sebou mají školáka, jehož výtvarný projev zaostává rok, dva i tři za normou, která byla kdysi stanovena u normálních dětí. Ano, leccos můžeme z historie kritizovat, ale normy jsou normy. Jistěže se některé mění. U jiných však není důvod. A tak se stává, že děti předvádějí evidentně slabší výkony než jejich předchůdci. Kdo by se divil spíše nepříznivým pocitům rodičů, kteří na třídní schůzku dorazili? Část se jich stydí a nejraději by se ze třídy, kde je uspořádána výstavka prací dětí, ztratili. Nebo doufají, že si nikdo nevšimne jména pod čmáranicí. Před školou se spolu volně bavili, avšak někteří aktuálně vystupují i upjatě z důvodu nejistoty, co bude následovat. A nemohou být potěšeni. Také v jejich hlavě se objevují slova jako čmáranice, mazanice, hrůza, paskvil apod.
A nyní se posuneme úplně jinam. Rodiče tzv. špatných malířů se mohou ještě těšit z úrovně svého dítěte poté, kdy se seznámí s následujícím případem. Jedna matka se rozhodla, že po delším čase provede pořádný úklid synova pokojíku. Je pravda, že ho dovedla, aby si někdy uklidil sám, ale moc se mu nechtělo a valný výsledek nikdy nepředvedl. Prostě ji moc neposlouchal. Když je našla, zůstala konsternovaně klečet na místě. Skoro ani nedýchala. Posléze si uvědomila, že jeho výkresy odrážejí synovy vnitřní stavy. Pocity, dojmy i myšlenky. Šokovalo ji, jak dobře byly uschovány v jeho dětském pokojíčku. Nacházely se na samém dně ve skříňce, která byla velice zřídka používána. Navíc k ní byl trochu zablokován přístup, takže musela pohnout s jeho postýlkou. Co na nich spatřila? Krvácející psy, nabouraná auta, násilné scény peroucích se mužů a žen. Co se děje? Málem zpanikařila. Pak se zamyslela. Vlastně by se neměla divit. V čem on doposud vyrůstal? Otec se v rodině vyskytoval pouze někdy. Když se objevil, tvářil se sympaticky i hrozivě. Jeho návštěvy leckdy končily násilím na ní, jeho matce. Následky se daly registrovat řadu dní po jeho odjezdu. Co mu měla sdělit? Zahrnul je dary a sliby a zmizel. Syn ho měl sice rád, ale bylo jasně patrné, že se ho velmi bál. Cosi ho k němu vábilo velkou silou. Avšak v očích se dala číst úzkost, obavy, napětí, strach a jakási temnota a smutek. Jich se matka obávala nejvíce. Co jen budoucnost přinese? Věčně dotírající otázka…
Seděla nad podivnými výkresy a ptala se. Proč nenamaluje i jiné výjevy, které by jeho nízkému věku odpovídaly? Copak pro něj neexistuje slunce? Kde najde květiny? Či jiné rostliny? Na jeho výtvorech nenachází ani jednu. Proč tam někde nelezou broučci? Jiná zvířátka? A co sportující či koupající se děti? A co třeba perníková chaloupka? Byla doma sama, svezla se na ne zrovna čistý koberec a začala plakat. Jaké výkresy malují vaše děti?
