Článek
Myslí se doma. Pochopitelně. Přece je nebudeme vyhledávat někde jinde a přenášet si je domů. I když vlastně nejde úplně o pravdivý výrok. Právě že si je nosíme. Aniž bychom plánovali! Nesporně se najde řada osob, které v posledních dnech zaznamenaly zvýšený výskyt informací o uvedených tvorech, jak je přinesly sociální sítě. U nás i v zahraničí. Děje se něco? Měli bychom se něčeho bát? Snad nějaké nové epidemie? Jak víme, jedna nás před jistou dobou zasáhla a leckdo ji má v živé paměti. Především pokud ho postihla. A má-li následky dodnes.
Asi nebude překvapením, jak rychle se podklady šíří a jak roste vystrašenost lidí. Máme zde docela vzorné potvrzení, jak nesprávně si lidé počínají. Než aby se nad zprávou - nejlépe věcně a kriticky - zamysleli, odkud její kousky pocházejí, věří jí ve skoro celém rozsahu. Jako kdyby se jim nechtělo přebírat osobní odpovědnost za své chování a něco konkrétního vykonat. Pak není divu, že komunikace není jasná a hlavně účinná. Kdo je ochoten a schopen prověřit, zda jsou zmínky čerpány z důvěryhodných a spolehlivých zdrojů? Nemůžeme vyloučit ani pár jedinců, jimž dělá dobře, že někoho vyplaší. Jak se tetelí škodolibou radostí! V pozadí leckdy bývá - když se mi v něčem nedaří, aspoň jinému uškodím!
Myslím, že velmi kladným činem se stalo pozvání odbornice, přesněji - šlo o Terezii Arnoldovou z Národní referenční laboratoře pro dezinsekci a deratizaci do vysílání ČRo. Rozhovor proběhl ve čtvrtek 19. 10. v podvečer ve známém pořadu „20 minut Radiožurnálu“. Během řeči zaznělo mnoho zajímavých a cenných informací a byly vyjeveny důležité souvislosti. I když vystoupení paní nebylo slovně dokonalé, přesto se jí podle mého názoru podařilo vyvrátit řadu dohadů a dezinformací. Jsem přesvědčen, že se více než dostatečnou měrou mohla podílet na zklidnění situace. Mj. uvedla, že štěnice nejsou žádnou „novinkou“, naopak nás doprovázejí poměrně dlouhý čas. Přivezeme si je často z dovolené a z víkendových pobytů, ať již půjde o využití obyčejných nocleháren, lepších ubytoven i věhlasných hotelů.
Co bychom měli dělat? Hlavní heslo zní - do vany! Ale pozor, nebude následovat koupel, drhnutí kartáčem a delší sprchování horkou vodou. Do vany položíme naše zavazadla. Štěnice se nemají kam schovat a zavrtat. Jestliže položíme kufr či tašku na křeslo nebo na postel, jde pro ně o ideální terén. Ještě lepším řešením je zavazadlo umístit do mrazáku. Jenže ne každý ho má dost velký a ponejvíce v něm míváme jiné předměty než tašky a batohy, že? Nicméně máme cestu řešení. Připomenu heslo - „drží se jako štěnice“. Možná vzniklo z důvodu, že se ve všech svých stadiích života živí lidskou krví, a proto je pevně přisáto ke svému hostiteli. Jiným vysvětlením je zjištěný a ověřený fakt, že bez potravy vydrží skoro celý rok a i více! Opravdu se drží, že? Doma, v práci, ve škole…
Přeskočím pasáž, kde bylo sděleno, jak můžeme štěnice identifikovat. Kráčí o snadný proces. Zásadní zprávou je, že nešíří infekci, a proto se nemusíme obávat. Není ani povinností jejich výskyt kamkoli hlásit. Leccos by se jen zkomplikovalo, úřady nemají jasno. Podotknu, že kdo si myslí, že stačí sám štěnice zlikvidovat, mýlí se. Podobně není zázrakem na počkání ani pozvánka pro odbornou firmu na zásah. Proces je potřebné opakovat. Nejméně dvakrát, lépe třikrát, jak ukazují celosvětové zkušenosti a statistiky.
Rád bych dodal pár svých postřehů. Vidíme, že panika je zcela zbytečná. Přesto je. Někde vystupuje záležitost kolem štěnic jako tzv. téma. Je vše vinou médií? A jakých? Za vším hledejme lidi! Štěnice za nic nemůže, pouze koná svoji „práci“. Dávejme si pozor, na co věnujeme a až obětujeme svůj čas, kde utrácíme svoji duševní energii a kam investujeme svoje peníze. Za zmínění rozhodně stojí psychologické aspekty. Za prvé je prospěšné si všimnout, jak se podklady lavinovitě šíří. Za druhé - jak jim lidé věří, byť část nikoli bezmezně. Za třetí vnímáme docela vysokou přizpůsobivost sledovatelů na sociálních sítích. Za čtvrté přibývají obrázky, které po pečlivém prozkoumání prozradí, že nejde o štěnice. Za páté - byly tam nastrčeny úmyslně? Za šesté se někdo nechce lišit, a tak se přidá. Za sedmé se oni malí tvorové natolik zabydlují v naší hlavě, že cítíme, jak nás koušou, aniž bychom je doma a na svém těle skutečně měli. Za osmé je zde doporučení pro zájemce, aby si něco načetli o tzv. fantomové bolesti. Za deváté - je výhodné nebýt na sociálních sítích? Desítku do tradičního počtu možná někdo přidá.
Třebaže se štěnice fakt drží, já už je opustím. Nebudu se jich držet jako ony nás. Závěrečná výzva, něco jako last call na letišti: Zkusme se nad celou oblastí a „aférou“ pozastavit za pomoci výroku jiného velikána - „nevěřte všemu, co je vám předkládáno“ - J. A. Komenský. Takže hlavu vzhůru, ač nás něco může svědět a štípat…
