Článek
Název by podle mých odhadů mohl vyvolat dva dojmy. Za prvé, že příslušníci pedagogického sboru nejsou kulturně dostatečně na výši, a tak by měli začít hojněji navštěvovat kulturní podniky, ať již jimi budeme myslet kina, divadla, výstavy, letní slavnosti, festivaly atd. Tam přijdou na jiné myšlenky, odpoutají se od mnohdy neveselé reality ve školním prostředí a současně přispějí ke kultivaci svých vnitřních procesů.
Za druhé se může zdát, jako kdyby kultura kolem nás svým způsobem skomírala. Stát ji nepodporuje, jak by měl. U leckoho stojí na okraji zájmu. Morálka upadá, mnoho lidí je ve stavu zloby, naštvání, rezignace atd. Mnozí tonou v existenčních starostech. Učitelé mají dost vědomostí, znalostí, dovedností, zkušeností a schopností, aby ji oživili, obohatili a povznesli. Přece jen dosáhli určitého vzdělání a úrovně. Že by se stali novou krví? Vnesli sem drobet osvěžujícího vánku? Mají přece v popisu práce vyvolávat pozornost, ne?
Obě cesty jsou pochopitelně možné a nemusí být velké překvapení, pokud budou uskutečněny. Já mám na mysli něco docela jiného. Souvislosti se školou budou ovšem zachovány. Jakého poznání se nám dostane? Podíváme se na aktuální výplod a třeba se dopracujeme ke stavu, že by se nám nová myšlenka mohla hodit. Vše dále zveřejněné bude totiž souviset s působením moderních informačních a komunikačních technologií. Hodně se bude blížit pravdě konstatování, že s nimi přichází do styku skoro každý občan naší země a ve vyšším počtu jsou nuceni řešit ne vždy radostné záležitosti kolem nich.
Moje další písemné kroky navazují na několik setkání se zkušenými učitelkami. Aniž by se mezi sebou znaly, natož aby udržovaly vzájemný kontakt, na dálku se shodly na něčem, co je pro dnešní děti stále více charakteristické - nějak se nemohou srovnat s vysokými nároky na jejich práci ve škole. Přičemž o pojmu „vysoký“ bych zavedl zvláštní diskusi. Jak se již obecně ví a připouští a starší učitelé přiznávají, jejich požadavky na děti v důsledku tlaku neustále klesají, děti mají méně znalostí, hůře je uplatňují a jejich celková odolnost, zejména v tělesné a duševní rovině, vytrvale klesá. Podobně jak u odborníků na prožívání, myšlení a chování lidí tak u dospělých ve škole slyšíme, jak se děti hroutí již na první překážce. Největším utrpením je jim vypnout internet a/nebo odebrat mobilní telefon. Hrůza, katastrofa, konec světa! No - nesuďme příliš přísně - některé lepší spadnou až na druhé…
Ale jak vše souvisí ze zamýšleným či naznačovaným přesunem do kulturní oblasti? Docela jednoduše. Vyučující by se totiž měli rekvalifikovat na komiky, herce, lidové vypravěče, baviče, borce a borkyně ve stand-up atd. A vše by mělo být správně říznuto typickým povykováním a poskakováním youtuberů. Proces ve škole se jeví tak, že žáci a žákyně pouze sedí a skoro nic je nezajímá, a proto je nutné je zaujmout, bavit a ještě se přitom hodně pohybovat, aby vůbec byla vzbuzena jejich pozornost. Kdo z dospělých sem přidá zajímavé vizuální a audio podněty, bude mít bod navíc. Další si připíše za rychlost pohybu obrazů a za hlučnost při předvádění…
Od expertů na duševní procesy lidí můžeme registrovat poznatek, že mozek má vysokou přizpůsobivost. Ne vždy se hodí. Ano, jak dnešní děti nadměrně trénují na zmíněných moderních technologiích, možná přesněji s nimi, vnitřek jejich hlav se mění. A poměrně zásadně. Dokonce prý byly popsány případy žáků, kteří nebyli schopni přečíst stabilně umístěný text. Když se dal do pohybu, jejich čtecí schopnosti se o poznání zlepšily a výsledek patřil mezi hodnotnější. Jistě jsme si u sebe povšimli, že my ostatní jsme na opačné straně. Jednoduchým testem je, zda si dokážeme číst během přepravy autobusem. Nemluvě, kdyby byla cesta mírně „poskakující“, že? Snad se máme dožít doby, kdy třeba barevná světla na semaforech budou v pohybu? Kam se až dostaneme? Zdá se, že teze o tzv. tekuté době se začínají ve stále širším rozsahu naplňovat.
Tak milí učitelé a učitelky, již přemýšlíte nad vstupem do rekvalifikačního kurzu? Pro všechny nebude nutný. Mnozí vystupují jako pilní herci již dnes! Opravdu tak musejí dělat? Jaký zaujmeme pohled. Kam až svou pílí a snahou vystoupali? Nebo naopak kam klesli?
