Článek
Někdo by možná titulek doplnil o domácí mazlíčky. Pokud by v dané záležitosti uvažoval věcně a kladně, bez potíží by mohl být rozšířen. Horší by se mi jevilo, jestliže bychom naráželi na škodolibou radost a jí blízké podoby prožívání. Jistě nemáme zažívat radost z nepříznivých dějů u jiných lidí, byť se tak běžně děje. Od odborníků na prožívání, myšlení a chování lidí máme k dispozici podklad, že kráčí především o výpověď osoby, která tak myslí a pociťuje. Jedná se tu o naplnění známé teze, jak se člověk raduje, když sousedovi chcípne koza.
Nedávno jsem představil několik informací o důsledcích války a válečných událostí během ní. Již víme, že ve hře nejsou jen materiální škody. Hodně se žel děje v hlavách zúčastněných jedinců. Kdo se blíže podíval na zkratku PTSD a něco si k ní našel, bude moudřejší. Kdo tak neučinil, jistě se neprovinil. Pouze ví méně. Pro přiblížení a lepší pochopení si může vzpomenout, jak dlouho ho v mozku strašila velmi nevydařená známka ve škole, hádka s kamarádem a později konflikt se spolupracovníkem, účast na dopravní nehodě, povodně, požár a další živelní pohromy, byl-li jich účasten. Ještě po letech je leckomu špatně od žaludku, točí se mu hlava, naskakuje husí kůže, vysychá mu v ústech, zabolí ho v některých částech těla atd. Můžeme klidně říct a napsat, že ústřední roli mívá působení psychologických mechanismů a zákonů. Nemůžeme se od nich odlepit…
A proto k dříve nabídnutým připojím ještě jeden významný pohled. Jaká je spojitost války a rodičů a dětí? Jasně že se dá poznamenat, že ji budou prožívat obtížně. Jde však jen o obecné konstatování, které nemá příliš vysokou hodnotu. Ačkoli půjde o jevy jako rizika úrazu, smrti, hladu, zimy, horka, infekce a nemocí a jiných, hlavní bude psychika lidí.
Požadavky ve válce kromě na vojáky a politiky stoupají rovněž na rodiče. Na jedné straně jsou sami ve stavu změněného vědomí, ve vysoké zátěži a stresu, na druhé straně mají vystupovat a fungovat jako opora, jistota a kotva pro své potomky. Pokud vůbec spolu žijí. Nezřídka bude rodina rozdělena. Nikoli pouze na otce vojáka na frontě či někde poblíž a na matku, která se doma stará o vše ostatní, pokud ovšem vnější podmínky nějakou činnost dovolí. Zjistí, že musí vynaložit násobně více energie, umu, vynalézavosti, trpělivosti a pracovitosti, aby se alespoň dílem přiblížila ke stavům, jak je doma pamatují z dřívějších časů.
Obvykle se jedná o marný souboj, ale člověk může být na sebe hrdý, že se nevzdal, postavil se nepřízni / nikoli osudu! / a v rámci velmi omezených možností něčeho dosáhl. Jiným typem rozdělení je muž pracující v zahraničí. Posílá peníze, ale nemůže či nechce se vrátit, poněvadž by musel nastoupit do výcviku a poté na frontu. S rodinou se měsíce nevidí, nepočítáme-li roztřesený přenos obrazu na displeji. Pokud se občas povede. Nebo někoho z rodiny zajme nepřítel. Tady se nejistota velmi zvyšuje. Doplním, že od rodiče se očekává, že se bude tvářit, jak vše zvládá a že mimořádné okolnosti jsou skoro „normální“. Jak víme, takřka vše se z rodičů přenáší na děti, které velmi dobře vycítí, v jakém pocitovém uspořádání se dospělí nacházejí. Mají každodenní zkušenost a příležitost k „tréninku“. Nikdo by se neměl divit jejich „dokonalosti“. Podobně jako u pravidelného „cvičení“ na moderních informačních a komunikačních technologiích.
Po etapě válečných událostí - a nebojme se je nazvat místy jako běsnění - se před nimi objeví nový hlavní úkol, nezřídka ještě obtížnější - jak se vrátit zpět do běžného života. Až boje skončí, přijde krátké období euforie. Poté se jasno změní na polojasno a nezřídka bude nepříjemně foukat, pršet, bouřit, mrznout… Málokdo je připraven již dnes na nové útrapy a jejich bohatá podobenství. Věří v lepší zítřek. Chová se přirozeně, ale zkušenosti a věda hovoří jinak.
Jasně vidíme, že s ukončením bojů na frontě skončí pouze nějaká etapa. Začne další. Pokud již dávno nezačala… Prozatím jen někde a v části hlav. Úloha rodičů byla, je a bude nadále silná. Povšimnou si proměn kolem sebe? Třeba že děti mezitím povyrostly a zestárly? Leckde o pět let za pouhé dva roky. Ale ještě nejsme na konci…
