Článek
Nadpis patrně leckoho podráždí. Nebude s odehrávajícím se procesem souhlasit. Pocítí nikoli pozitivní projevy. Třeba zlobu, napětí, obavy a strach o své místo, též bezradnost. Avšak leccos by mohlo být jinak. A zřejmě lépe. Postačí se podívat na budoucí řádky.
Dnes jsme díky oficiálním státním zdrojům bohatší a vědoucnější, takže není problém vědět, že přes určité ztráty, nejasnosti a komplikace se Ukrajinci našemu státu začali vyplácet. Dokonce jde o již několik týdnů po sobě. Systém jsem částečně popsal v předchozím zamyšlení. Dnes se vydáme dále, abych splnil, co jsem v úvodu naznačil.
Jak víme, neměli bychom myslet jen na ekonomický rozměr, ač žijeme v kapitalismu. Vždy je potřebné počítat s konkrétními lidmi a s jejich osobními prvky, které mívají spíše větší než menší vliv. Prostě řečeno - člověk není stroj, i když by ho tak řada nadřízených ráda viděla. Padla-li zmínka o psychologickém pozadí a někdy též popředí, je záhodno zmínit, že dost českých a moravských občanů má obavy, že jim Ukrajinci berou práci. Proto by sem již neměli chodit. A měli by se vrátit domů, abychom neměli nezaměstnané. Naši nám přece dostačují, ne? Stačí si však vzpomenout na tzv. zeleninovou, ovocnou a stavební krizi v létě 2022, kdy mnoho mužů odjelo bránit svou zemi, která byla napadena. Kolik se jen vyjevilo starostí, kdo se bude starat o úrodu, kdo ji sklidí, ošetří, uskladní, rozveze atd. A kdo dostaví domy, renovuje byty, vymaluje, položí dlažbu, dokončí fasádu, zateplí… Tempo znatelně zpomalilo. V neposlední řadě platí, že rozhodně všichni naši občané netouží po tzv. nižší práci, kterou u nás běženci většinově vykonávají. Jak znám některé cizí dělníky a jejich pracovní rytmus včetně pracovních sobot a nedělí, nenapadá mě moc našinců, kteří by s nimi chtěli / natož rádi / měnit.
Pokud Ukrajinci začnou více tlačit na cosi, co lze nazvat jako dobývání lepších pracovních pozic, mělo by jít o dobrou zprávu. Zkusme se zastavit, zamyslet a vstřebat fakta a třeba poté posunout své stanovisko. Nevidíte její smysl a podstatu? Pak by nám jako konkrétní příklad pomohla sportovní oblast. Přijde-li do relativně dobře fungujícího fotbalového týmu nový hráč, jak se tam k němu budou chovat? Představme si situaci prostřednictvím následujících otázek. Vezmou ho vůbec na vědomí? Poskytnou mu účinnou pomoc? Nebo bude jen částečná a formální? Bude vhozen do vody, aby ukázal, zda a jak umí plavat? Znechutí mu jeho pobyt? Vyštípou ho z oddílu? Tak by se v dotazování dalo pokračovat.
Měli bychom si proto ujasnit, co vlastně přesně chceme. Aby za nás cizinci dělali práci, kterou my konat moc nechceme? Aby využili svého skutečného vzdělání? Aby zaujali lepší pozice a více zaplatili státu na odvodech a platbách? Jako movitější více nakoupí a tím opět státu a nám všem přispějí. A opět - nezapomeňme, že žijeme v kapitalismu, který nás vede, inspiruje a nutí se každodenně snažit a podávat co nejlepší výkon, abychom se udrželi v zaměstnání. Podobně jako fotbalista či hokejista v základní sestavě. Proto připomenu pojem konkurenceschopnost. Pochopitelně se najde hodně obyvatel, kteří výkon zvyšovat nechtějí a konkurenci si nepřejí. Proč by se měli snažit, když se jim nechce? A současná úroveň tak nějak stačí? A navíc si zvykat na vyšší tempo a nároky! Nejjednodušší přece je nic neměnit, moc se nenamáhat a kritizovat všechno a všechny kolem sebe.
