Článek
Jak víme, několik jich za sebou již máme. Doposud nešlo o časově delší procházku věhlasnou galerií s vyšším počtem vyobrazení od ne/známých autorů. S vědomím znalosti předchozích si dovolím pokračovat.
Nyní se přeneseme na náměstí nevelkého města. Jako každý rok sem zavítaly předvánoční trhy. Zajisté nemusím popisovat jejich podobu. Stačí stručně shrnout - mnoho lidí, hodně prodejních stánků, takřka nepřeberná nabídka předmětů a služeb. Leckdo byl udiven relativně silným výskytem znělosti ukrajinského jazyka. Jestliže dříve nevěřil, kolik osob sem z velké země přišlo, nyní měl reálnou možnost si vytvořit přesnější obrázek. Co se stalo jeho součástí? Nesporně rychlejší kadence řeči. Vyšší hlasitost projevu. Nadmíra veselých tváří. Popíjení svařeného vína v hloučcích. A přirozeně nákupy. Plné tašky…
Za pomoci a podpory metody kritického myšlení si dovolím předložit následující otázky. Jsou jejich kladně vyhlížející obličeje skutečné? Nebo vystupují jako maska? Jinak by se dalo napsat - nastavují nám kritické zrcadlo, myslím našemu divadelnictví a přetvařování doma, v práci a hlavně ve veřejném prostoru? Podařilo se jim už zdárně se vyrovnat s traumaty, na něž za poslední dva roky narazily? Vzpomínají na své mužské protějšky na frontě, tč. ve vymrzlých a život ohrožujících zákopech? Nepracují, a tak mají čas desítky minut během dopoledne trávit na zmíněné akci? Mají zrovna volno před odpolední či noční směnou? Přišly sem pouze zavzpomínat na staré dobré časy? Byly ovlivněny zprávou o úspěšné sabotáži na významném Kerčském mostě? Potěšilo je, že se jejich spoluobčanům v dálce podařilo zasáhnout ruskou válečnou loď? Mají v plánu oslavit, do jak dobrých a příznivých podmínek se dostaly? Nakolik jim záleží na mínění místních občanů? Berou na vědomí, že část jich v podpoře pokračuje? Že jiná skupina již skončila, neboť jejich pobyt trvá příliš dlouho? Že část zbývajících je nevidí ráda? Na všem a na všech se výrazně podepisuje působení psychologických mechanismů a zákonů. Nikdo nemá přesné podklady a dostatečné informace, a proto je docela snadné se poddávat obecným názorovým stereotypům. A příliš silně podléhat prvním dojmům. Část z nich se později vůbec nepotvrdí. Proto či přesto vyvolají dost zlé krve.
V neposlední řadě bych upozornil na nemilou příhodu dobrého slovenského známého. Občas spolu probereme „stav života“. Součástí jeho práce je zabývat se přestupky a delikty českých a jiných občanů. Žel mívá dost „klientů“ právě z oné velké země. V kontaktu s nimi musí dodržovat zásady slušného chování a všechny předpisy a procedury, jak je stanoveno. V osobní diskusi se ovšem leckdy neudrží a nemá pro ně moc hezkých slov. Vlastně žádná. Snažím se mu ukázat kladné konkrétní příklady, ale žel nejsem úspěšný v tak velkém rozsahu, jak bych si přál. Žádný argument není dost dobrý…
Vyvrcholením se pro něj stala skutečnost, kdy na úřadu žádal o zhotovení a vydání pasu pro svého nezletilého syna. Neuspěl. Argumentoval, že zde bydlí a poctivě pracuje přes patnáct let, není podezřelým živlem, má čistý rejstřík atd. Pracovnice mu sdělila větu, která ho velmi rozzlobila. Jak zněla? Posuďte sami - „kdybyste přišel z Ukrajiny, jste v docela jiné situaci, ale takhle budete muset nejméně dva roky počkat“. Jako zaměstnaný a velmi vytížený si hned připadal jako občan nižší kategorie. Jak se mi přiznal, měl moc co dělat, aby na paní slovně nezaútočil, něco nerozbil a neocitl se mezi podobnými „klienty“, které řeší on sám na jiném místě. Tak vypadá pokračování obrazů…
