Článek
Možná drobná nejasnost nadpisu se hned vyjasní. Někteří žáci a žákyně si se složitou situací, do které se dostali vlivem válečných událostí, poradí. Dalo by se napsat, že se je snaží zvládnout po svém. O jaký postup se jednalo? Lze ho vyhodnotit jako správný a přínosný?
V dost široké míře podlehli nabídce moderních informačních a komunikačních technologií. Představíme si konkrétní příklady. Chlapci z velké země jsou jako ostatní. Nevymykají se přístupem, že chtějí leccos vyzkoušet. Zejména dostanou-li se do pubertálního věku. Jejich rodiče přišli do ČR, aby se zachránili před válkou. Naštěstí se jim docela brzo podařilo sehnat práci. Jedná se o velký podnik, který jede na tři směny. A oni jsou nuceni se podřídit zvolenému režimu. Jinak by šli logicky z kola. Venku čekají na příležitost další.
Zákonitě pak dění dopadne na jejich rodinu a zejména na děti. Jak leckdo uhodne, nemohou na ně dohlížet v rozsahu, jak by si představovali. Proto dětem zbývá hodně času, kdy nejsou pod dozorem. Důsledky se dostavují. Jednak by se jim jako samotným mohlo něco stát. A jednak se vytvářejí poměrně příznivé podmínky, aby konaly něco, co by jejich matky a otcové neměli vidět. Cítí se v bezpečí ve smyslu, že je dospělí nemají, jak zkontrolovat, a tak se mohou pustit do uskutečnění svých elektronických plánů. A že nepatří mezi skromné! Jejich zcela určitou podobou je, že na PC a tabletech a mobilních telefonech stráví takřka denně několik nočních hodin. Vlastně se dost přiblížili ke svým rodičům. Ani oni nejsou v režimu spánku, ale odpracovávají si stanovenou směnu. Důsledky vypadají podle očekávání. Jejich výkon ve škole není vynikající. Ba naopak. O únavě ani nepíšu.
Poměrně blízký případ vypadal tak, že kolem 21 hodin se rodiče chystali na obdobnou noční směnu. Jejich děti se s nimi loučily, provedly nutné večerní úkony, připravily si věci na ráno a vydaly se do postele. Matka ještě koukla, jestli leží a usínají. Naskytl se jí příznivý obrázek. S klidem poté spolu s manželem odchází. Co se dá dělat, peníze nutně potřebují, aby se uživili. A část jich pošlou domů, aby si jejich rodiče měli za co obstarat základní potraviny. Pokud je přivezou. Snad vše klapne zde i v dálce. Pár minut děti ještě pokojně poleží. Až nabydou jistotu, že se situace nezmění, vstanou a pouštějí se do elektronických aktivit. Hry jsou tak přitažlivé, že se jim vyplatí věnovat kus noci. Původně jsem chtěl použít pojem „obětovat“, ale děti vlastně žádnou oběť nekonají. Vždyť je zvolená činnost náramně baví.
Můžeme se na ukrajinské rodiče zlobit? Lze od nich žádat „silnější výchovné působení“? Jak si počínali ve své domovské zemi? Pochopitelně i tam se leckteří museli vydat na večerní a noční pracovní směny. Jenže měli velkou výhodu. Její podstata spočívala ve faktu, že mohli využít babiček a dědečků. Nemusel od nich chtít nic velkého. Stačilo, aby byli doma přítomni a sehráli roli dozoru. Byť jen pasivního. A je též otázkou, jestli tam byli tak dobře technicky a „síťově“ vybaveni, jako jsou v naší zemi.
Do diskuse je také sdělení, zda zvýšené zaujetí pro PC hry přináší cizím dětem nějaké výhody pro jejich pobyt v českých a moravských školních třídách. Zřejmě si dovedeme představit, že si mohou vydobýt vyšší prestiž, neboť více odehrají, mají šanci se propracovat do vyššího kola a referovat o jeho podobě, úchvatnosti a úskalích. Zároveň zde máme obraz, kdy se někdo z vyučujících nazlobí kvůli jejich nepřipravenosti a únavě a sáhne po nežádoucím kroku. Mívá třeba podobu kolektivního trestu, kdy si všichni napíšou test se zdůvodněním - „abyste si dobře zapamatovali, že se máte řádně učit“ apod. Kdo by se poté divil, že vznikne napětí a že pro děti cizinců málokdo bude mít hezké slovo?
