Článek
Kdysi jsem zaslechl výrok - „přesnost je výsadou králů“. Co přesně znamená? O čem nás informuje? Že dochvilnost je důležitá i pro výše postavené osoby? Ředitele i panovníky? Že právě oni by ji měli ctít ve větším rozsahu než obyčejní smrtelníci? Že bychom si všichni měli vážit času jiných lidí? Nebo ukazuje na určité osobní vlastnosti jedince? Výkladů by se objevilo více a každý by měl cosi do sebe, jak se mezi lidmi říká.
Pozornému čtenáři či čtenářce je známo, že máme již dvě zastávky za sebou, přičemž první byla poněkud ostřejší a druhá spíše poklidnější / seznam odkazů lze nalézt na konci článku /.
Poslední díl naší pozornosti bude patřit běžné hospodě. Jak ukazují praktické poznatky, v některých moc rušno nebývá. Přece jenom cena podávaných jídel a nápojů není úplně nízká. Leckdo si rozmyslí, jestli dá třicet či čtyřicet a někde ještě více korun českých za půllitr zlatavého moku. Vždyť si ho může vypít doma, ušetří a nemusí se oblékat a někam se trmácet. Co jestli tam bude H., kterého moc nemusí? Nebo narazí na chladno, neboť provozovatel šetří a moc netopí? Či se bude muset sedět naopak v horku, poněvadž se majiteli nechce investovat do klimatizace? Otázek se vyjeví více. Stačí zavzpomínat na pár návštěv ne/známých míst a hned jsme v obraze.
Jinde naopak narazíme na docela zaplněné místnosti. Důvodů bývá opět více a nezáleží pouze na počtu obyvatel a na příznivě zvoleném místě podniku. Spíše se věnujme naší „dochvilné“ záležitosti. Občas se stane, že se sejde parta, zábava nevázne, dost se vypije a blížící se závěr otevírací doby na ně nepůsobí příznivě. Mají tzv. rozpito a panuje výborná nálada. Co se dále děje? Za prvé jsme svědky viditelných příprav na uzavírku - hlučné cinkání skleněnými nádobkami, přičemž jejich mytí a úklid by klidně mohly probíhat docela potichu. Podobně jde za druhé o postrkávání židlí, ježdění s koštětem skoro až pod nohy, rozdávání věcí po stolech na dopolední proces příštího dne apod. Jeden pán mi řekl, jak mu servírka-uklízečka hadrem dvakrát narazila do boty a vyzývavě se dívala tak, aby zvedl laskavě svoje končetiny. Raději prý vyhověl. Vzpomněl si na roli ženy, která v jistém filmu uklízela a měla „silnější“ postavení než ředitel.
Jinde se dá registrovat ústup od pravidel a zvyklostí. Jakmile se přítomná společnost rozeběhne a objevuje se šance na vyšší tržbu, postoje personálu se mění. Proč by tam obsluhující nemohli zůstat déle? Běží přece o přínos pro podnik. Zásadní dotaz zní - jsou zaměstnanci a zaměstnankyně zainteresováni na příjmu? Pokud ano - bude situace snazší a jejich postoje asi přívětivější. Nějaká korunka spadne do klína i jim. A nejen na spropitném. Jestliže se jejich příjem naopak nezvedne ani o pověstnou kačku, proč by se namáhali? Vždyť stejně by se vše nasypalo do kasy nebo do kapsy majiteli. Tak se dostaneme s dotazy do jiného patra.
O jaké hlavně běží? Jaký vlastně k němu mají vztah? A on k nim? Umí se za ně postavit? Pochopí, když mají nějaké z tradičních osobních, rodinných a pracovních potíží oni nebo jejich blízcí? Nebo s nimi naopak jedná tvrdě a nesmlouvavě? Zvýší hlas? Zamete s nimi? Jak spravedlivě se chová? Případné odložení zavíračky lze označit tak trochu za mimořádné podmínky. Od odborníků na prožívání, myšlení a chování lidí máme k dispozici poznatek, že právě v nich se lidí vybarvují a pozná se, kdo je kdo.
Seznam avizovaných odkazů:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-v-kolik-presne-se-zavira-obchod-aneb-abyste-se-z-toho-nepos-103462
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-v-kolik-presne-se-zavira-obchod-aneb-jina-zeme-jiny-mrav-104092
