Článek
O něm se dost mluví a rovněž se už dost napsalo a je takřka vytrvale vděčným tématem různých novin, časopisů a blogů. Redaktoři si všímají vzhledu politiků, herců, hereček, zpěvaček, sportovců, modelek a dalších skutečných i tzv. celebrit a hodnotí je, jak vypadají. Zda dobře nebo výborně. Či tragicky. Zda a jak image ne/zvládli. Zajisté jste zachytili zmínku o existenci módní policie! Mnohdy přijdeme na fakt, že se naše vkusy více či méně rozcházejí, protože o kom noviny a časopisy napíšou, že vypadá skvěle, my cítíme zcela jinak. Jsou i opačné případy. Opravdu?
Když jsme u vnějšího vzhledu, nebude špatné připomenout jednu zvláštní kategorii. Všiml si toho nedávno jeden můj přítel. Jde o bojovnice za lidská a zejména ženská práva. Tvrdí, že nejsou hezké, přesněji že on sám ještě žádnou pohlednou neviděl. Podle jeho názoru se musejí prosadit a upozornit na sebe jinak, ženskostí to nepůjde nebo nejde, a tak se snaží bojovat jinými způsoby, třeba domáháním se práv. Jde jistě o správnou a chvályhodnou činnost, na níž lze těžko hledat chyby. Na druhé straně se říká, že kde se lidé nejvíce dožadují naplňování zákonů, vyhlášek a kde nejvíce bojují za svá práva, tam k narušování a nerespektování dochází nejčastěji. Také se povídá, že sami bojovníci trpí jistými potížemi, které si kompenzují právě veřejnou angažovaností. Někdy i vystavováním svého trpitelství na odiv. Jde například o problémy v osobním životě, se zdravím, v pracovním procesu, s identitou apod. Samozřejmě není možné a ani správné generalizovat, ale ruku na srdce - viděli jste nejhezčí ženy světa v předních šicích boje za ženská lidská práva?
Na vnějším vzhledu dost záleží, obecně asi více než si připouštíme. Například u jisté státní organizace žena žádala o zaměstnání a podle přihlášky a žádosti hodně uměla. Vzhledem k rozsahu kvalifikace nelze nepoložit otázku, proč nemůže sehnat práci jinde. Ironický spolupracovník tehdy přidal poznámku, že do novin a na personální útvar ke své žádosti ani nedala foto. Někdy mívá tzv. protiženské chvíle a tentokrát se nechal slyšet, že kdyby ji tam dala, nikdo by ji poté už ani nekontaktoval. A svoje rozjímání o tom, co je na světě důležité, zakončil slovy, že když chybí šmrnc, musí se jeho absence dohnat někde jinde. V jistém ohledu lze souhlasit, že svět a práce mají nedobře nastavená pravidla, když nadřízené nebo anonymní systém zajímá více vnější vzhled a pak některé další - občas i nejasné - položky v chování pracovníka než jeho skutečné vědomosti, znalosti a zkušenosti a jeho pracovní profesionálnost. Na druhé straně je skutečností, že dobrý vzhled, komunikativnost a příjemné vystupování jsou v řadě povolání velmi důležitými charakteristikami. Jsou osoby, které pracují na místech, kde se rozhoduje o personálním obsazení, vybaveny potřebnými vnějšími i vnitřními prvky?
Je i druhá strana mince. V souvislosti s plněním úkolů a řešením problémů jsem se v předchozích letech dost najezdil. Jistě nemohu konkurovat obchodním cestujícím a předním politikům. Přesto jsem hodně viděl a z přehlédnutého bych rád upozornil na zřejmě dobrou zprávu. Na řadě míst, zejména v obchodech a na úřadech, působí nemalé procento lidí, o nichž je opravdu obtížné hovořit jako o hezkých. Ironik by dodal, že v soutěži ošklivosti by měli docela vysoké šance. Přesto na daných místech pracují. A nadřízení budou s jejich postoji, osobními vlastnostmi a s dalšími částmi osobnosti s vysokou pravděpodobností spokojeni. Včetně výkonu a výsledků. Nemají sice ušlechtilé rysy, ideální rozměry, souměrné postavy, občas jsou rozcuchaní, mají rozmačkané oblečení, ale zásadně tím nedochází ke snižování kvality jejich práce.
Uzavřeme, že je moudré neupadat do povrchního hodnocení a nepoddávat se obecným názorovým stereotypům. Nebát se myslet na svůj vkus a přiměřeně ho uplatnit, i když se tak budeme potkávat s potížemi. Kromě názorů, postřehů, kritik a norem různých novin, časopisů a blogů existují ještě pravidla společenského chování a vedle nich i náš rozum. Není na něj sice 100% spolehnutí, ale… Každý nechť se rozhodne sám.
