Článek
Nemusíte projevovat žádné obavy, že by se mělo jednat o nějakou dlouhou záležitost, která si klade za cíl napodobovat jistý pořad komerční TV v nedávné minulosti a aktuální denní tisk. S ním při čtení většinou trávíme více času, a tak bychom mohli několik málo minut obětovat na příští řádky.
Nedávno se jeden kolega nechal slyšet, jak se dnes lidé špatně chovají, na nic neberou ohled, nic kromě peněz a zisku je nezajímá a jsou bezohlední. Společnost se zhoršuje, propadá, žene se do záhuby atd. Zřejmě jste uvedené a blízké výroky také někdy zaslechli. Ponejvíce pocházejí od starších osob, které se vždy v dějinách pohoršovaly nad tzv. novou dobou. Naštěstí zmíněný jedinec překročil stín klasických počinů českých kritiků a řekl, co a jak by se mělo místo uvedených kroků dělat. Jinými slovy - předložil docela konstruktivní návrhy. Ale věc při hovoru nedotáhl až do praktické roviny. Zprvu jsem si pomyslel cosi o planém moralizování - vždyť takových kritiků a teoretiků jsme již za své životy potkali a vyslechli vícero. Jenže debata se protáhla, ne snad kvůli chlubení a sebezdůrazňování, ale proto, že kolegova tvrzení měla hlavu a patu - dokonce se on sám pyšní jakousi medailí za výchovu. Připomněl ji až v závěrečné části debaty, což jsem vyhodnotil jako moudrý úkon. Jinak bych ho asi podezíral, že se chce zviditelnit a pasovat na věhlasného odborníka. Možná nejlepšího z chytrých. Což se nestalo.
Je pravda, že ji obdržel v době vlády minulého zřízení a u příležitosti, již v současnosti dnešní občané kritizují, zesměšňují a bagatelizují. Nicméně on tak situaci nevidí. I přes uvědomění si veškerých chyb minulosti si jí cení, protože v jeho konkrétním případě ji skutečně dostal za nezměrné úsilí na poli výchovy. Kriticky se zamyslel a oddělil od svého tehdejšího výchovného působení několik procent povinné ideologie jednostranného zaměření. Tak dospěl k názoru, že principy a obsah výchovy jsou plně aktuální i dnes. Není pravda, že se všechno mění a že je třeba vše staré podrobit neúprosné kritice, odvrhnout a zlikvidovat. A když viděl, že se jeho slovům dopřává pozornosti, nezapomněl je nadšeně vyjmenovat - takt, individuální přístup, snaha o pochopení postojů a názorů druhých, respektování jejich osobnosti, vytyčování, vysvětlování a dodržování rozumných hranic, diskuse před přijetím rozhodnutí a další, jejichž zveřejnění by vydalo na několik dalších řádek. Potíž je, že o něco málo než třicet let už vychovávat nemůže, skoro spíše nesmí. Nikdo mu neřekl a tím méně nenapsal, ale naznačili mu, že se zaprodal předchozímu režimu! Podnětnou otázkou do debaty je, který režim se choval otevřeněji a čestněji, když se dnešní vyhýbá jednoznačnému sdělení a vyhýbá se uvedení pravých, totiž politických důvodů. Navenek a oficiálně neexistují, ale jsou skrytě a doposud uplatňovány. Z věcného pohledu se jedná o překroucení hesla „nejsme jako oni“. Každý si může vytvořit svůj názor…
Pokud by prý své postoje očistil od tehdejšího ideového nánosu, naprosto v pohodě by s nimi uspěl i dnes, navíc obohacen o další zkušenosti a poznatky, k nimž se v nových knihách dopracoval. Nikdo však nemá zájem. O výchově se dnes totiž až na výjimky v odborných kruzích moc nehovoří, a tak se jedno z nejdůležitějších slov vytrácí z našich slovníků. Rodiče na ni nemají čas a dlužno přiznat, že sami ani nevědí, jak by dnes měli vychovávat. Ke slušnosti a ohleduplnosti, když se evidentně nejen nenosí, ale ani nevede k úspěchu? Ke skromnosti, vítězí-li všude ostré lokty? K pracovitosti, když nejlépe se mají ti, kdo nepracují? Snad k čestnosti, jestliže narušitelé zákona vedou lepší, bohatší a zajímavější život? Ani učitelé se výchově - na rozdíl od dřívějších dob - / příliš / nevěnují. Proč by také, pokud za ni nejsou placeni? Nebo snad jsou? A kolik znáte nadšenců, kteří by v podmínkách tržní společnosti pracovali bezplatně? Dobrovolná práce u nás ještě není dost rozšířena. Mnozí se na svoji pedagogickou činnost přestávají dívat jako na poslání a spatřují v ní stále více a častěji obyčejné zaměstnání. V něm se působí od do a co se děje před jeho zahájením a po jeho ukončení, není důležité. Mají si snad namáhat své organismy řešením chyb, poklesků a nedostatků na straně matek a otců? Oni neplní své role, nepostupují v souladu se zákonem, přesto dostávají státní přídavky! Co se může dít v hlavě vyučující osoby?
Poté se nedivme, že skutečná a kvalitní výchova je velmi nedostatkovým zbožím. Všichni bychom si měli uvědomit, že jejím nedůsledným prováděním sice na první pohled ušetříme nějaký čas a rovněž peníze, ale naše liknavost se nám jistě vrátí, byť nepůjde o bumerangovou pravidelnost a o vysokou jistotu. Její důsledky budou s vysokou pravděpodobností silnější než současná časová výhoda. Po rozhovoru s kolegou se mi zdá, že by nebylo až tak špatné nějakou medaili znovu vymyslet. Třeba by se do výchovy mladé generace někdo pustil a chtěl by v ní být úspěšný.
