Článek
Název zní poněkud nadneseně. Snad jako kdyby autor chtěl vyřešit velký problém. Nikoli, půjde jen o pár postřehů. Ne jeden dospělý narazil na situaci, kde se z různých stran probíralo, jak je potřebné vychovávat děti a navíc správně. S nejvyšší pravděpodobností nadešla živá diskuse s bohatou výměnou názorů. A zřejmě se stalo, že rodiče odešli sice moudřejší, ale současně jim chyběl pocit, že mají opravdu jasno. Zejména když zabrousili do tzv. historických souvislostí. Mám na mysli, že oni vyrůstali v jiné době a určité postupy jim připadají jako správné a v pořádku, ale zároveň se jim zdá, že současnost je vybízí a tlačí kamsi jinam. Jak bychom se mohli a možná měli na celou oblast dívat?
Při srovnání s dneškem zde narazíme na několik rozdílností. Rodiče sice dětem věnovali více pozornosti, ale jaksi chyběla tradice a také umění řešit jejich citové záležitosti. O prvcích jako pochopení, porozumění, citová opora, vcítění a jim blízké se patrně moc nevědělo, případně s nimi lidé nedokázali efektivně nakládat. Přesto na ně v určitém rozsahu bylo možné narazit. Samy děti se ve světě emocí moc nevyznaly a jejich nitro bylo zaplavováno spoustou impulzů a zážitků, přičemž si s velkou částí nevěděly rady. A jít tehdy za psychologem? Jednak jich bylo málo. Jednak panoval názor, že jít k němu znamená být tak trochu bláznem. V neposlední řadě byli lidé částečně naučeni, že si mají svoje věci řešit sami, a ubezpečováni, že každý se sám v sobě nejlépe vyzná. Mnohdy se tak objevily nenaplněné naděje, po jejichž nesplnění leckoho trápily duševní jizvy. A dopady mohli sledovat během dalšího života, kdy části situací nerozuměli, obávali se jich, měli z nich strach, vysvětlovali si je chybně, a proto se jim raději vyhýbali, případně se v nich nechovali vhodným způsobem.
Dnes a hodná ocenění je jistě snaha, aby rodiče vychovávali své dcery a syny lépe než kdysi. Mj. i proto se řada matek a otců s psychologem schází, radí a vyptává, jak by měli nejlépe postupovat. Ve většině případů se objevuje nižší sebeovládání a omezená trpělivost a nízká spokojenost. Jak je současná doba rychlá, představují si a někdy přímo požadují, aby se našlo rychlé, levné a bezbolestné řešení. Jedni nechtějí svoje ratolesti nechat jakkoli trápit. Druzí se jim snaží dopřát vše nejlepší, ač skutečnost je poněkud jiná. Co rodič vidí jako optimum, dítě bude vnímat s tzv. posunem. A expert ještě jinak. Proč by se třeba muselo učit a zapojovat se do domácích povinností, když je nebaví, nevidí v nich užitek a navíc v okolí na ně kýve tolik přitažlivých prvků. Třetí uvádějí, že nemají čas, vládne jim vysoký počet úkolů, z nichž ovšem část na sebe převzali dobrovolně.
Jaké bych viděl řešení, o němž lze říci, že by mohlo být přínosem? Patrně nebude chybou a špatným krokem se průběžně seznamovat s kroky a návrhy, které se v oblasti výchovy objevují a které jsou - nejen odborníky - doporučovány. Ano, uvedený postup si vyžádá určitý čas, ale vyplatí se ho investovat, neboť může rodičům ušetřit dost času, energie a nervů v pozdějším období. Bude od nich velmi rozumné si promyslet, co vlastně chtějí. Jaký je jejich cíl? Mají ho vůbec? Je prioritou jejich profesní kariéra? Snad proplouvat životem na známého automatického pilota? Být v něm skutečně přítomni? Stát se spolutvůrcem života vlastních dětí? Pomoci jim dosáhnout na prvky jako štěstí, úspěch, spokojenost, seberealizace ad.? Vždyť ono by stačilo „jen“ plnit ustanovení zákona o rodině, aniž bych zabředával do podrobností.
V úplném závěru bych rád připomněl, že dnes jsme příslušníky informační společnosti a nikdo nemůže vědět všechno. Navíc se situace docela bouřlivě vyvíjí. Proto rozhodně není ostudou a především ne chybou, abychom se zeptali lepších, vzdělanějších, zkušenějších a chytřejších osob, abychom se sami více dozvěděli a stali se připravenějšími na úseku, který můžeme vidět jako stěžejní v lidské společnosti.
