Článek
Ne vždy se dětem na rodinný výlet chce vyrazit. Za dřívějších let povinná účast na něm znamenala nemožnost se zúčastnit akce s vrstevníky. Hodně své absence litovaly, byť z věcného hlediska se nemuselo jednat o nic zásadně důležitého. Jenže jejich úhel pohledu bude zcela jiný než u dospělých a speciálně u rodičů. Podívejme se na další okolnosti.
Dojeli jsme konečně na místo a máme před plánovanou návštěvou vybraného objektu. Co nás nyní může čekat? Obrázků během společné akce může být mnoho. Od příjezdu na parkoviště, kde může stát podezřele málo aut nebo naopak panuje plechová tlačenice, že není kam zajet. Vyjdeme ven a spatříme cíl. Tady se ukáže, zda rodiče při předchozím posuzování, tipování a hledání učinili správný výběr. V jejich hlavě může být zcela něco jiného než u ratolestí. Tolik se jim snažili něco zajímavého nabídnout. Jenže je nezajímá výklad z historie hradu a necení si snahy mladé průvodkyně, aby mu dodala šťávu, o monotónním sledu suchých faktů ani nemluvě. Místo náslechu volí „raději“ zabíhání do ozdobnou šňůrou označeného teritoria a dotýkají se zakázaných exponátů. Na cimbuří si počínají dost lehkovážně. Chrabrý rytíř ve zbroji je jim výzvou, aby do něj strkali, snažili se mu odebrat zbraň atd. Jejich adrenalin je poněkud jiný než na straně zákonných zástupců a průvodců. Leckdo by přidal další zážitky s dětmi, ať již by byly z procházky po cizím městě, z výstavy, z koupaliště v umělé nádrži a/nebo v ryze přírodní podobě. Jeví se, jako kdyby děti leckdy zapomněly na zásady slušného chování. Mj. jaký význam má teze - „je jako z divokých vajec“? K čemu může vést? Rodiče se po jejím vyslovení uklidní? Zasmějí? Na něco si vzpomenou? Nebo se naopak začnou hádat? Docela podnětná kapitola pro úvahy na někdy jindy.
Akce se blíží k závěru. Snad všichni si oddechnou, když se již blíží k domovu. Jen osoba za volantem si musí udržet odpovídající úroveň soustředění. A pak se cosi stane. Nyní nemyslím na vozovce. Celodenní snaha je takřka v závěru, ale pak se zvrtne malá věc - po hodinách chůze a/nebo jízdy na kolech se stane, že na poslední štaci už nemají zmrzlinu. Příběh místní podnikatelky je zajímavý a snad hovoří upřímně. Nemůže si dovolit později odpoledne udělat kompletní dávku zmrzliny do stroje. Co když několik litrů zbude? Kdyby se do ní pustila a zavolala nejbližší kamarády a známé, jistě by uvedený „problém“ sprovodili ze světa. A rádi. Jenže… Jinde se žádoucí občerstvení přece jen podaří sehnat, případně jeho více či méně schopnou náhradu. Nastává úmorná fáze vysvětlování, přesvědčování a někdy i donucování. Znáte kaňku na povedeném výtvoru, že?
Čas pokročil a trochu se spěchá. Rodič dítěti v rychlosti nasazuje helmu, ale nedaří se ideálně a výsledkem je mírně přiskřípnutá kůžička na krku. Křik a slzy. Pak se člověk dozví „jak byl celej výlet blbej, musím furt šlapat a ještě tohle“ a jim blízké verze. Třaskavina se ocitá ve stavu těsně před výbuchem. Člověka hned napadne známá lidová zkušenost - „za dobrotu na žebrotu“. Má cenu ji vyslovit? K čemu bude její pronesení dobré? Kdo si odnese užitek? Dospělý si uleví. Dítě se spíše zatvrdí. Brek nezmizí. Jak bude vypadat nálada po zbytek dne? Jaký bude večer? A co zítra? Kdy bude možno navrhnout příští rodinný podnik? A bude vůbec průchozí? Věk zde hraje důležitou roli. Rodiče by měli hodně myslet na fakt, jaký svým následovníkům dávají osobní příklad.
Kdo by chtěl uvedenou oblast docenit, nebude chybou, když se vydá do své hlubší osobní historie. Na kolik různých příhod se během rodinných sešlostí vzpomíná! Po letech z nich odešlo určité napětí, strach, zloba a další nedobré pocity, takže zůstane věcná kostra. Nicméně jistou emocionální rovinu stále můžeme zachytit. Padají věty jako - „tys nám tenkrát dala, takový průšvih“, „dodnes si to dobře pamatuji a není mi z toho dobře“, „já vím, že průvodce byl moc rád, když jsme z toho zámku vypadli“ a „naštěstí škoda nebyla tak velká, ale v tu chvíli bych tě přetrhl jako hada“ atd. Po dřívějším napětí se dnes pousmějeme. Ne vždy…
Něco se přejde úsměvem, část vyvstává jako poučení i po delším čase. Za zmínku stojí, že si lze povšimnout, jak tehdejší děti v dnešní dospělosti vyžadují po svých synech a dcerách stejné úkony, zaznívají táž nabádání a varování. Bez nadsázky lze asi konstatovat, že až v rodičovské roli si plně uvědomují svoje tehdejší kroky a poklesky. A část z nich přístupy zdokonaluje! Je otázkou, zda a jak jdou dohromady se současnou dobou. I proto by nás nemělo překvapit, že občas u výletů dochází na špatné konce.
