Článek
Otázka mě napadla již mnohokrát. Jako poslední inspirace a motiv mě popostrčil případ velmi úspěšné světové tenistky Jeleny Rybakinové. Leckdo bude vědět, že před pár lety pobývala ve druhé či až třetí stovce věhlasného žebříčku WTA. Povšiml si jí Stefan Vukov, chorvatský kouč. A něco velkého začalo.
Díky němu opustila zmíněné pozice a neustále se posouvala výše, až se pevně usadila ve světové desítce a dokonce v pětce. Jenže kolem její cesty se objevují určité stíny. Nejsem plně zasvěcen a kdo chce vědět více, jistě si najde širší podklady na internetu. Já je nechci bohatě reprodukovat, neboť by nestačil prostor. Stručně poznamenám, že se k ní nechoval úplně pěkně. Je užitečné, že jídával do těla, ale jeho metody se k ní jako ke slečně či k mladé ženě nehodily. Navíc se díky působení psychologických mechanismů a zákonů ví, že ne každý je snáší příznivě a rád. Spíše nikoli. Později se dostala až na třetí pozici, tj. stala se světovou trojkou, což je vynikající výsledek. Jenže na veřejnost začaly vybublávat určité skutečnosti, v jejichž důsledku se odhlašovala z turnajů, případně po úspěšném jednom či dvou kolech odstupovala. Nevíme, co se uvnitř v páru a v jejím týmu děje. Jistě něco velkého. Třeba se leccos časem dozvíme. Uzavřeme, že život vrcholového sportovce je velmi přísný. Jestliže se vněm dále navýší požadavky, nekompromisnost, bezohlednost, tvrdost a jim blízké přístupy, je vcelku jisté, že dříve nebo později dojde k potížím a patrně také ke zlomu. Čehož asi jsme svědky.
Nyní bych předvedl české konkrétní příklady. V někdejším místě bydliště jsem znal muže, který měl dva syny. Sám byl velmi sportovního založení. Není proto divu, že z nich chtěl rovněž mít sportovce. A dobré! Vídával jsem ho, jak je od jara do podzimu honí po hřišti s míčem, vytrvale vysvětluje, co ne/mají dělat. Stejně tak vyznívaly jejich výpravy na zamrzlý rybník. Občas se zmínil, jak jedou na hory. Živě jsem si dokázal představit, jak jejich sobota a neděla vypadá. Byl zastáncem tvrdšího přístupu, jeho kluci byli neustále pod hlasitou palbou a její poměrně častou součástí byla nepěkná slova jako - „neválej se“, „jste pomalí jako lemry“, „vstávej“, „bojuj, sakra, trochu“, „co seš tak levej?“ ad. Chlapci kolikrát umdlévali, ale i tak se museli snažit dále, nový útok, střela, sjezd atd. Jak jsem se s odstupem času dozvěděl, nikdy se z nich nestali vrcholoví sportovci. Jejich úroveň nebyla úplně špatná, ale podle mého pohledu neodpovídala vloženému času, energii a úsilí. Neměli talent a i na skoro-průměr se moc nadřeli.
Před pár dny jsem navštívil plavecký bazén. Kromě jiných se zde nacházel otec a malý syn. Podle výšky asi předškolák. Měl ještě rukávky. Chtěl ho vést, aby se učil plavat. Synek odmítal. Naopak si přál, aby mu tatík k hraně bazénu přistavěl umělohmotné schody se skluzavkou. Otec hbitě vylezl a jal se splnit synovo přání. Po asi pěti sjezdech ho chtěl přesměrovat na plavání, ale kluk se nedal. Vymyslel, že dolů otec má přidat pěnovou desku, na niž bude dopadat. Otec opět pokyn a přání splnil. Pak měl s deskou popojíždět. Znovu vyhověl. Jako nová fáze ho měl pohoupat, že hrozilo vyklopení, ale k němu nesmělo dojít, aby se dítě neocitlo v nepohodlí a v nebezpečí! Což si vymínilo. Otec postupoval podle jeho instrukcí a přání.
Asi za půl hodiny odešli. Chvíli jsem o nich přemýšlel. Kluk v plavkách se jistě měl lépe než chlapci dávného známého. Ale jestli něčeho dosáhne, nevím. Kdo se průběžně a odpovědně stará o zahrádku, má zřejmě vyšší naději, že plody budou odpovídat úsilí. U dětí nikdy nevíme. Přesto od odborníků na prožívání, myšlení a chování lidí máme k dispozici výsledky zkoumání, že pečovat o děti a rozvíjet je se vyplácí. Jen bychom měli více promýšlet, jakou cestu budeme volit, co jim opravdu pomáhá a co už je na škodu. Lepší je podpořit a vést než znechutit a zlomit. Mysleme, abychom děti neničili a aby se cítily spokojené, což však neznamená, že jim ve všem vyhovíme a necháme je povalovat se.
PS: kdo by chtěl, může se podrobněji seznámit s projektem p. Zachy, který vedl svého syna přesně podle propracovaného a dopředu stanoveného programu, až z něj vychoval špičkového hokejistu, který uspěl v NHL. A letos konečně dospěl do reprezentace ČR a v Praze pomohl získat zlatou medaili.
