Článek
Následující materiál jsem napsal před asi dvaceti roky. Po jeho přečtení dnes jsem zjistil, že se v něm nemusí moc měnit, zejména při vzpomínce na loňský podzim, kdy po zahájení války na Ukrajině hrozily zásadní potíže s dodávkami energií a s výrobou tepla pro školy, domácnosti a podniky. Válka žel trvá, další začala, ale snad se do podobného uspořádání nedostaneme. Ale nikdo neví. Pohled na topení je zajímavý též v souvislosti, zda a jak se podaří zaplatit práci dospělých, kteří ve škole působí. Stačí chvíli sledovat články, které o školství vycházejí. Za všechny vzpomenu pár pojmů jako 130 % průměrného platu, školníci, kuchařky, vzdělanostní ekonomika… Něco z napsaného se může jevit jako nadsázka. Ale co když je popisované docela blízko? Loňské obrazy zachumlaných postav mám stále před očima…
Vydejme se nejprve na malou historickou exkurzi, která nám pomůže získat náhled a odstup a která se může stát informačně užitečnou zejména pro později narozené. Dnes děti chodí do školy, aniž by musely myslet na zajištění tepla ve školních místnostech. Za dřívějších časů měla každá třída svůj vlastní zdroj v podobě velkých kamen. O jejich správný chod se někdo musel starat, a tak jsme se podle pořadníku střídali v chození s uhláky, při jejich naplňování, v přikládání, vymetání a vynášení popela. Dokonce i se závoděním v nakládání uhlí a v běhu ze školní kolny do třídy jsme se občas setkávali. Šikovnější dostávali čestný úkol udělat třísky a zatápět. Náročnější práce byla opravdovou poctou. Ba i výzvou!
Dnešní děti nic z toho nepoznají, pro ně jde již jen o dějiny, neboť tepelné procesy probíhají mimo ně. Zatímco dříve se vedly boje, kdo kde bude sedět kvůli zimě a teplu, v současnosti se zápasí o místa z jiných důvodů. Sedět u kamen nebyl ale vždy jen med a odměna. Když je spolužák pořádně naložil a roura začala do žhava rudnout, bylo nejlepší se svléknout do trenýrek. Ale udělejte něco takového ve škole. Vždyť i kraťasy byly tenkrát zcela nemyslitelné. Kdo topil špatně, měl na sobě odpovědnost za drkotání zubů, popotahování rýmy a kašlání chlapců a dívek opodál. O kritice za štiplavý dým mezi lavicemi ani nemluvě. Možná není nadsázkou tvrdit, že jsme byli více spjati s prostředím a měli jsme na péči o něj bezprostřednější vliv. Dnešním žákům a žákyním zmíněné starosti odpadly a o teplo odkudsi z anonymního místa se zajímají pouze v případě, jestli jim je zima. I když vlastní počítače, mobilní telefony, diskmany, MP3 a další moderní vymoženosti, mají paradoxně nižší šanci s chladem něco udělat.
Ač se odpověď na otázku z nadpisu zdá docela jasná, nejde o právě průhlednou a snadno řešitelnou záležitost. Blíží se kritické dny letošní topné sezóny a to zejména ze dvou důvodů. Jednak bude stále větší zima a jednak se mnohé školy na konci kalendářního roku ocitají bez peněz. Po řadě úspěšných let ekonomické transformace, aspoň tak je nám minulé období předkládáno, je vcelku běžné, že se ve škole / příliš / netopí. Ředitelé a správci oddalují zahájení topné sezóny a jsou rádi za každý den, kdy nemrzne a kdy se rtuť v teploměru drží na „přijatelné“ úrovni. Žáci a studenti sedí ve třídách ve svetrech a zadýchávají si prostor, aby jim v něm nebyla zima. Prokřehlýma rukama mají zvládnout zápisky z výkladu učitelů, správně promyslet zadání a posléze narýsovat požadované geometrické obrazce a pozorně a pokud možno bez chyb napsat diktát z mateřského jazyka. Nejlepším předmětem se stává tělocvik, ne snad pro jeho nezpochybnitelný přínos pro zdraví, ale protože při něm nebývá / tolik / zima.
Společné zadýchávání třídy je možno vnímat nejen jako ostudu, ale i jako pozitivní krok, neboť si žáci více uvědomují, jak jsou na sobě závislí. Lépe a prakticky pochopí, jak je potřebné a správné si pomáhat a jak se celá skupina podílí na hledání způsobu řešení situace a i na jeho praktickém uskutečnění. I když v rukou nedrží uhláky a třísky, mají konkrétní možnost ke zlepšení situace. Může se neplánovaně posílit prvek, který psychologové nazývají „my“ a který lze jinak nazvat pocitem příslušnosti ke skupině.
Na druhé straně se zde mohou objevit také negativní náhledy. Jaká je úroveň a kultura prostředí, když nejsou základní finanční prostředky na zajištění tepla? Kvůli vydechované páře z úst není vidět skrz okna, což omezuje příliv denního světla. O hromadění vlhkosti ani nemluvě. Dalším činitelem je, že chladno odvádí pozornost. Méně zvyklí a neotužilí budou brzy nemocní a již během „zahřívací“ fáze a především před ní se často klepou natolik, že nejsou schopni pořádně psát, číst, kreslit a rýsovat. Nemluvě o sníženém obsahu kyslíku, který je pro mozkovou činnost naprosto nezbytný. Podmínky pro větrání jsou značně omezeny, není-li otevírání oken přímo zakázáno, a proto v důsledku jeho sníženého množství klesá kvalita výkonu, roste únava, lhostejnost a ospalost a žáci mají tendenci k usínání. No - zkuste však usnout, když je vám dost chladno!
Mnozí žáci a studenti si kapitalismus a jeho „velké“ možnosti v oblasti vzdělávání, cestování a podnikání asi takhle nepředstavovali. Co se dá dělat. Jestli chceme ve škole svítit, musí se ušetřit aspoň na topení. Teplo se zajistí svetry, bundami a kabáty, s individuálním řešením světla by nejspíše byly větší potíže. I když jistý film s velmi známým francouzským komikem by nám solidní návod nabídl. Mám na mysli „podzemní cyklisty“, jak vyrábějí elektrickou energii. A ještě by podílejícím se jedincům bylo teplo.
