Článek
Klára měla dokonalé proporce, světlé vlasy s přirozeně zelenavým nádechem a neobyčejnou schopnost flirtovat. Všichni spolužáci ji uctívali coby bohyni. A když píšu všichni, myslím tím i drsoně Filipa, který si tou dobou hrál na skina.
Kája Rezek, redaktor ručně psaného třídního časopisu „Tukan“, dostal jednou geniální nápad. Na nástěnku vyvěsil plakát, kde mohli všichni chlapci obodovat fyzické přednosti svých spolužaček. U jména většiny dívek se neobjevila ani čárka, zato Klára jich dostala víc, než je sirek v krabičce.
Po takovém fiasku jsem dlouho žila v přesvědčení, že jsem prostě hnusná. Nebyla jsem sama. I ostatní děvčata si vedle naší vnadné spolužačky připadala jako oškubaná kuřata a nejvíc ze všeho si přála, aby propadla do nižšího ročníku. Klára a její věrná posluhovačka Aneta nám zkrátka pily krev celou střední školu.
Celé dlouhé roky jsem se třídním srazům vyhýbala. S několika kamarádkami jsem byla v trvalém kontaktu, ale o setkání s ostatními, hlavně s Klárou, jsem skutečně nestála. Po dvaceti letech od maturity jsem však udělala výjimku.
Má obávaná sokyně dorazila s širokým úsměvem a hlasitými pozdravy. Hned na první pohled jsem viděla, že zub času zapracoval nejen na její tváří, ale i postavě. „No vidíš, tak i na tebe došlo, kočičko,“ pomyslela jsem si škodolibě, když jsem si ji přeměřila.
Bývalá modelka se valila doslova jako bečka a místo záplavy nazelenalých vlasů se pyšnila strakatým asymetrický oškubem. S kamarádkou Luckou jsme na sebe spiklenecky mrkly. Konečně jsme se dočkaly a karta se obrátila!
Že Klářino sebevědomí během let nijak nezakrnělo, jsme zjistily okamžitě. „Bože ty jsi trapná,“ pomyslela jsem si, když v zápalu vyprávění usedla na klín jednoho ze spolužáků. Ten jen heknul, ale neřekl ani slovo. Nechal se drtit celých deset minut do chvíle, kdy objemná dáma přesedlala na někoho dalšího.
Zdá se to být neuvěřitelné, ale toto bizarní divadlo trvalo až do časných ranních hodin, kdy se i ti nejvytrvalejší odebrali domů nebo do hotelu. Tam údajně skončila i Klára a její poslední oblíbenec Matěj. To jsou však jen drby. S Luckou jsme společnost opustily krátce před půlnocí.
Po tomto zážitku mohu s klidným svědomím říci, že se má spolužačka za ty roky vůbec nezměnila. Pokud dříve uměla manipulovat kluky, dnes dovede ovládat dospělé muže. Nadváha ani věk jí v tom rozhodně nebrání a mně nezbývá než hořce zaveršovat:„Blondýna nebo bruneta, pořád jsi, Kláro, koketa!”
