Článek
„Jsem jen často unavená a trochu mě brní nohy,“ říkávala mladá žena. Ve skutečnosti měla roztroušenou sklerózu v rozjeté fázi. Oklamaný manžel to zjistil až po svatbě. Ale protože měl svou paní rád, neutekl. „Tobě nevadí, že tě podvedla?“ zlobili se rodiče. „Vadí, ale už jsem jí to odpustil,“ odpověděl syn.
Nemoc postupovala. Únava, problémy s rovnováhou, výpadky paměti. A tehdy žena v touze po dítěti udělala to nejhorší, co mohla. Přes protesty manžela i lékařů podvodem otěhotněla. Ať už si to vysvětlíte jakkoli, najednou byli tři.
Po narození krásné holčičky přišel tvrdý pád. Stav paní se prudce zhoršil a muž zůstal na všechno sám. Práce, domácnost, péče o dceru i nemocnou partnerku. Každý den. Každou noc. Bez nároku na pauzu. Rodiče pomáhají, ale hlavní tíha zůstává na něm.
Jednou mi řekl, že si našel kamarádku. Ten vztah je čistě fyzický a diskrétní. „Jsem přeci chlap a nejen pečovatel,“ uvedl na vysvětlenou. „Díky tomu zůstávám stále s rodinou.“
Když se to doma provalilo, všechno přiznal. „Byl jsem hned dvakrát podveden. Starám se o vás každý den, proto mám právo úplně na cokoli, co mi pomůže to zvládnout. Ber to, jak chceš,“ řekl ženě.
Desítky, možná stovky lidí trápí podobný osud. Únava a samota je provází den za dnem. Dokud jen pečují, je všechno v pořádku, ale když zatouží po nadechnutí, společnost na ně okamžitě ukáže prstem.
Tenhle chlap neodešel, ale zůstal s rodinou. A jen jednou si vzal něco zpátky. Tak mu to přejme a nechme jeho příběh hlasitě zaznít.
