Článek
Miloš je bezvadný kluk, ale smolař. Když po pětileté známosti požádal přítelkyni o ruku, řekla mu, že ona to cítí jinak. S nadhledem toho, kdo ukončuje vztah ho přátelsky poplácala po zádech a nechala ho s pocuchanými nervy splácet hypotéku na byt, který s vidinou šťastného manželství koupil.
Několikrát jsme se s mužem snažili Miloše seznámit, ale nikdy z toho nic nebylo. „Víte co, už mi žádnou ženskou neukazujte,“ poprosil nás jednou starý mládenec. „Jsem dost opelichaný na to, abych se někomu přizpůsoboval a stejně tak nemůžu po nikom chtít, aby se přizpůsoboval mně. Pokročili jsme rameny a jeho přání jsme respektovali.
Milošova sestra měla chovnou stanici kočičího plemene Ragdoll. Když jedno koťátko věnovala bratrovi k narozeninám, netušila, že mňoukající šelmičky zaujmou v životě opuštěného muže naprosto rozhodující postavení.
Během několika let se Milošova smečka rozrostla. Byt, kde chtěl původně založit rodinu, obsadilo deset chlupatých mazlů s naprosto skvělou povahou. Miloučké kočičky se nechaly chovat jako děti a drápky používaly výhradně ke šplhání po speciálních konstrukcích, které jim páníček vlastnoručně vyrobil. Chovná stanice byla pro našeho kamaráda příjemným zdrojem přivýdělku, ale i nekonečné kočičí lásky.
Pak se objevila Helena. Čerstvě rozvedená učitelka, která si ze žalu chtěla pořídit malého chlupatého společníka. Bylo to neuvěřitelné, ale Miloš a smutná dáma si padli do oka. Snad díky podobnému osudu, snad díky jaru, ti dva spolu začali randit.
„Nechce se mi tomu ani věřit,“ smál se manžel. „Miloš jede s Helenou v létě k moři!“ „A kdo se mu postará o kočky?“ „My dva.“ Přijala jsem tento fakt s klidem. Co bychom pro kamaráda neudělali, že? Koneckonců, jednu číču doma máme a víme, co to obnáší.
Jenže pak se stalo něco nečekaného. Helena ze vztahu vycouvala dříve, než pořádně začal. Důvodem byla Milošova smečka. „Promiň, ale tenhle způsob života by mi nevyhovoval,“ řekla žena s lítostí. „Díky, že jsi mi pomohl dostat se ze dna, ale asi jsme každý někde jinde.“
Kamarád se nezmohl na slovo a odešel tam, kde mu bylo nejlépe. Mezi své mazlíčky. Chvíli sice truchlil, ale nakonec dokázal nad celou epizodou mávnout rukou. „Kašlu na ženské,“ utrousil vyrovnaný hlasem a zašel si do obchodu pro novou várku kočkolitu. Potřebuje ho totiž opravdu hodně.
