Článek
„Mami, dáš mi trošku mlíčka?“ šeptá holčička. Gábina si sedne na gauč a dcerku k sobě přivine. Vidět to její máma, určitě ji trefí šlak. Myslí si totiž, že Amálka už je dávno odstavená. Opak je však pravdou.
Kamarádka se babičce dlouho snažila vysvětlit všechny známé výhody dlouhodobého kojení. Jenže narazila. Její máma patří ke generaci, která má v tomhle ohledu jasno. „Jak dlouho to míníš provozovat? Promiň, ale mně to přijde až úchylné, “ slyšela Gábina během každé návštěvy. Pro klid v rodině tedy začala lhát.
S Amálkou mají tichou dohodu. „Budu tě kojit dál, ale babičce to neřekneme, platí?“ řekla jednou večer a holčička to vzala jako hotovou věc. Před prarodiči zkrátka o mléku ani nepípne. Jakmile jsou však s maminkou samy, vrátí se k oblíbenému rituálu.
„Už mě nebavilo se pořád obhajovat,“ krčí kamarádka rameny. „Babička je hodná, ale na tomhle se nikdy neshodneme. A poslední, co potřebuju, jsou domluvy a hádky.“
Amálka je na první pohled šikovná a veselá holčička, která dobře vychází s dětmi i dospělými. To, že je před usnutím stále kojena, podle její maminky ničemu nevadí. Tatínek je také pro, čili vlastně není co řešit.
I když by Gábinu hodně lidí odsoudilo, situace není úplně černobílá. „Vlastně jsem do té situace byla dotlačena,“ svěřuje se. „Sice mě trápí svědomí, Amálčina pohoda je však pro mě posvátná a všechno ostatní je vedlejší.“
Kamarádka nekojí na veřejnosti, takže tím nikoho nepohoršuje. Svět, který patří jen jí a dceři, chce uhájit tak dlouho, dokud se Amálka přirozeně neodstaví. Ta malá lež jí prostě za to stojí.
Gábina tvrdí, že mateřství není o tom, jak se zavděčit babičce, ale o vztahu mámy a dítěte. A pokud nelze v rodině kojení přiznat, pak je nutno se přizpůsobit. „Ráda bych doma řekla pravdu, ale vážně to nejde,“ říká mladá maminka.
Kamarádka není jedinou ženou, která řeší podobný neviditelný problém. Cítí se mizerně a svým způsobem učí dítě lhát. Řekněte sami, není to celé postavené na hlavu? Kojení je přeci ta nejpřirozenější věc na světě.
