Článek
Prvňák Marek má trápení. Nejen že dostal do notýsku rozmrzelého smajlíka. Je v maléru, ze kterého se jen tak nevykroutí. Bačkory, které mu máma nedávno koupila, totiž záhadně zmizely. Tak trochu si za to může sám, protože je v šatně kopnul pod lavičku, a to se nesmí.
Netuší, že paní uklízečka hází všechny pohozené věci do speciální skříně, kde si je nepořádníci mohou najít. Nechce chodit bos, a tak vytahuje z odpadkového koše obrovské rozdrbané pantofle. Nosí je už dva dny. I když si paní učitelka zatím ničeho nevšimla, jisté je, že máma jeho speciální obuv nepřehlédne. To bude mazec!
Marek měl pravdu. První, co máma zaznamenala, byly jeho obří přezůvky. „Kde máš bačkory?“ rozkřikla se bez ohledu na diváky. „Víš, co si o nás učitelé pomyslí? Že nemáme na boty!“ A lup! Vrazila klukovi pohlavek tak rychle, že nestačil mrknout. Zřejmě byl na podobné výlevy zvyklý, proto nepustil ani slzu.
„Nezlobte se na něj,“ zastala se chlapce družinářka, která děti do šaten přivedla. „Koukneme se, jestli se ty bačkorky nezatoulaly do nepořádnické almary.“ Otevřela tajemnou skříň a botky odtamtud vylovila. „Tady máš. A příště si je uklízej,“ řekla laskavě. Kluk pokorně poděkoval a upaloval ke svému věšáku.
Jeho trápení však zdaleka neskončilo. „Teď to vypadá, že se o tebe nezajímám. Máš ode mě to nejlepší, ale ničeho si nevážíš!“ strhávala na sebe pozornost matka. Kdyby byla zticha, nikdo by si ničeho nevšiml. Takhle se o ztracených bačkorách dozvěděly i kuchařky v jídelně.
Proč se syn doma nesvěřil, ženu nezajímalo. Důležité pro ni bylo, že má teď ve škole ostudu. Nenapadlo ji zamyslet se a citlivě se synem situaci rozebrat. Raději ho hned na místě potrestala hněvem a fackou.
Prvňák Marek má teď jasno. Až bude zase jednou v maléru, maminka ho nepodrží. Tak moc jí záleží na názoru ostatních, že všechno ostatní jde stranou. I on, její syn. A to je na tom všem to nejsmutnější.
