Článek
Když strejdu jednoho dne definitivně zradilo srdíčko, Honza si myslel, že bude muset vyklízet z domu spoustu věcí. Místo toho obdržel úřední dopis, z něhož vyrozuměl, že je jeho novým majitelem. Ručně psaný list, který mu strýc zanechal, mu však zajistil spoustu trápení.
Starý muž měl totiž v posledních letech družku. Seznámili se na inzerát a rozhodli se to dát dohromady. Nebyla to láska, ale spolubydlení, které oběma přinášelo užitek. Marie prala a vařila, Standa zahradničil a obstarával nákupy. Ti dva v podstatě ani neměli nic společného. Jen jim přišlo výhodné dívat se večer na televizi ve dvou a sdílet životní náklady.
Strýc Honzu v dopise žádal o laskavost. Chtěl, aby dal Marii dost času na to, aby si našla důstojné náhradní bydlení. Bratranec by nikdy starou ženu na ulici nevyhodil, proto mu přišlo přirozené jí ve všem vyjít vstříc. Netušil, že už brzy bude mít starostí až nad hlavu.
Marie se totiž krátce po Standově skonu záhadně rozstonala. Bylo to opravdu zvláštní. Předtím běhala po domě jako lasička a najednou se nemohla ani zvednout ze židle. „Já už tu taky dlouho nebudu, Honzo,“ řekla slabým hlasem, když se bratranec opatrně zeptal, jestli si už něco našla. Laskavému muži bylo hloupé s ní něco řešit.
Kdykoli Honza Marii navštívil, tvářila se jako v posledním tažení. A aby toho nebylo málo, nastěhovala si k sobě dceru. „Potřebuju, aby mi teď pomohla,“ zaskuhrala a zakymácela se mezi futry. Bratranec ztratil řeč. Sám žil s rodinou v nájemním bytě a dům po strýci by rád využil pro sebe. Teď to vypadalo, že se hned tak nedočká.
Během následujících měsíců se dcera v domě slušně zabydlela. Vůbec jí nebylo hloupé ubytovat tam i svého přítele se synem. To však bylo moc i na dobráka Honzu. Odmítl se dívat, jak rodinka pije kafe na jeho zahradě, zatímco on se s manželkou a dcerou tísní ve dvoupokojáku. Navštívil proto právníka a nechal si u něj napsat dopis, jímž vyzval celou partičku k vystěhování.
Tento tah se brzy ukázal jako velmi účinný. Netrvalo to ani dva týdny a dům po strejdovi byl prázdný. Kam se všichni tak rychle odstěhovali, Honza netušil. Vlastně mu to bylo i jedno. Hlavní bylo, že se to obešlo bez hádek a tahanic.
Je zajímavé, že i tak se našlo hodně lidí, kteří Honzu za zády pomlouvali. Prý měl ubohou starou paní nechat v domě dožít. Je otázkou, zda by mluvili stejně, kdyby byli na jeho místě. Ale tyto úvahy ponechme stranou. Důležité je, že se bratranec domohl svého práva a může žít v domě, který mu strýc odkázal. No nemám pravdu?
