Článek
Když děda Josef odjížděl na třítýdenní léčebný pobyt, babička Marie moc dobře věděla, jaké nebezpečí visí ve vzduchu. Její muž byl odjakživa společenský člověk a peníze se v jeho kapse nikdy moc dlouho neohřály.
Proto také hned na nádraží dostal jasné instrukce. Babička mu do obálky odpočítala částku, kterou považovala za důstojnou, ale nepřemrštěnou. Platební kartu mu pro jistotu vůbec nedala.
„Pepo, já tě znám. Jak uvidíš hospodu, začneš hýřit, “ domlouvala mu na nástupišti a hrozila prstem. „Tady máš peníze a opovaž se je utratit za nesmysly a panáky pro celou partu. A tu heligonku nikam z pokoje netahej. Jedeš se léčit, ne dělat ostudu.“ Děda všechno poslušně odkýval, nasadil výraz vzorného manžela a odjel.
První týden sekal sice dobrotu, ale pak se začal nudit a vyrazil obhlédnout terén. Po chvíli pátrání nalezl přesně takovou hospůdku, jakou hledal. Usedl na židli, roztáhl měch a během jednoho večera se stal místní hvězdou. Štamgasti zpívali, lázeňské dámy tleskaly a děda, opojený úspěchem, začal žít na vysoké noze. Vždyť žije jenom jednou.
Kruté procitnutí přišlo tři dny před odjezdem. Děda přepočítal zbylé kapesné a zjistil, že mu do ceny jízdenky chybí přesně stovka. Karta byla doma u babičky a v peněžence se klepalo pár drobných. Půjčovat si od cizích lidí nechtěl a představa, že zavolá domů o peníze, byla naprosto nemyslitelná.
Děda však ukázal, že si umí poradit. Vzal heligonku, došel na hlavní lázeňskou kolonádu a otevřel před sebou futrál. Hodil do něj posledních pár drobných a spustil své největší vypalovačky. Kolemjdoucí tleskali do rytmu, házeli mince a náš pouliční muzikant měl za pouhou půlhodinu vyděláno. V pouzdře se nakonec sešlo mnohem víc peněz, než kolik stál lístek na vlak.
Když dorazil domů, babička ho s přísným pohledem vítala na nádraží. „Tak co, ty hříšníku? Ukaž, jak jsi hospodařil!“ Děda s klidnou tváří vytáhl peněženku a zachrastil slušnou hromádkou větších mincí: „Babi, ty mi pořád nevěříš. Celou dobu jsem žil skromně jako poustevník.“ Babča ho spokojeně poplácala po rameni a vzala mu jeden kufr.
Ani jeden z manželů netuší, že existuje video zachycující dědu, jak na kolonádě hraje na harmoniku. A co víc, že už má na sociálních sítích tisíce zhlédnutí. Uvidíme, kdy se ta zpráva donese i k naší babičce. Jak ji znám, určitě pak dědovi na měsíc heligonku zabaví. Ale protože ho má ráda, hned druhý den mu ji zase vrátí.
