Článek
Můj syn Tomáš má obrovskou představivost a jednoho velkého hrdinu. Stejně jako mnoho jiných dětí miluje krtka v modrých kalhotkách. S plyšovými krtečky si hraje, spí a jejich obrázky má pochopitelně i na pyžamu a povlečení. Černý sympaťák je zkrátka jeho oblíbenec.
Jednoho dne si syn na zahradě všiml hromádek, které tam zanechali skuteční krtci. „Podívej, mami, kdo se k nám nastěhoval,“ volal radostně a posadil všechny své plyšáky na parapet, aby tu nakypřenou nádheru také viděli. Byl tak šťastný, že se to nedá popsat.
Pak zaslechl můj rozhovor s manželem. „Úplně nám zničili kus trávníku,“ povzdechla jsem si u okna a poukázala na to nadělení. „Musíme s tím něco udělat,“ přikývl muž a začal přemýšlet, jak vetřelce vypudit. Tomáš byl naším plánem doslova šokovaný. Krtek přece nikomu neubližuje. Naopak, je to pomocník! Vymyslel tedy plán jeho záchrany.
Hned ráno se pustil do akce. Vzal z kuchyně starý chleba a začal jeho drobky sypat od hromádek směrem k plotu. „Když jim ukážu cestu ven, odejdou sami,“ říkal si a s vážnou tváří trpělivě pracoval na svém záchranném plánu.
Přistoupila jsem blíž a jemně se ho zeptala: „Tomášku, copak to děláš?“ Podíval se na mě s pevným odhodláním: „Zachraňuju krtky! Nemůžeme jim ublížit, jsou přeci naši přátelé.“ Na to jsem nenašla slov. Můj plán likvidace nechtěných hmyzožravců se ocitnul v troskách.
Po krátké úvaze jsme nalezli šalamounské řešení. Dohodli jsme se, že část pozemku s krtinci necháme zarůst květinami a budeme doufat, že krtci v kalhotkách či bez, náš vstřícný postoj ocení a nechají trávník na pokoji. To se skutečně stalo. Hromádky zůstaly pouze v přírodní části zahrady a dál se nešířily.
Tomáš si teď chodí krtkoviště pravidelně kontrolovat, aby se ujistil, že jsou jeho kamarádi v bezpečí. A já jsem ráda, že nám připomněl, že někdy stačí trocha trpělivosti a empatie, abychom našli řešení, které vyhovuje všem. Dokonce i černým hrdinům pod zemí.
