Článek
Maturita z latiny
Je krásné květnové brzké ráno. Táhnu se, šourám se ulicí, pod paží maturitní otázky z latiny. Smíšené pocity. Nic nevím. Nic si nepamatuju. Navíc mám problém s jazyky, hlavně s gramatikou. Zjevně nejsem na jazyky. Zvláště pochopit časy a časování je nad mé mozkové buňky. Celé čtyři roky studia na gymnáziu byl jeden velký adrenalin, ale bez učení to fakt nejde zvládnout. Člověk se musí překonat a vytrvat. Tak jsem se občas překonávala. Během studování se mi to docela dařilo. Problémem byly - co jiného - jazyky. Např. v němčině jsem měla odříkat svůj životopis. Profesor mne hned posadil se slovy: ,,Nechte to na pozdější dobu." A to jsem stihla říct jen ich gebore.
Zaparkuju v latině: velmi zajímavý předmět, jeho historie, císařové, legie, kultura, památky, architektura atd. Svět pro nás nepochopitelný, úžasný i příšerný.
Překlady latinských textů mne děsily. A nastal den, kdy máme ukázat a obhájit své znalosti. Koho ale bude zajímat, že mne dějiny fascinují, ale svými překlady to nedokážu?
Rozhodující chvíle je tu! Otázky k ústnímu podání jsou skvělé. Teď latinský překlad: G. Julius Caesar: Vzpomínky na válku galskou: Commentarii de bello Gallico. Žasnu, jak mi to jde, sama sebe vduchu chválím, jen pod stolem vnímám nenápadné, ale varující doteky bot profesora. Co se mu nezdá? Vždyť snad poprvé v životě plynule a sama překládám… A jde mi to… Rozsudek maturitní komise zněl: Otázky splněny na výbornou, jen ten překlad…
Proč psal Caesar své vzpomínky v čase přítomném? To taky nepochopím.
