Článek
Bílé, lehce „jeté“.
Bílé boty, bílé kozačky, bílé tenisky, zkrátka bílé! Působí na okolí jakýmsi luxusním dojmem, aspoň na mne ano.
Tehdy zrovna frčely bílé kožené na nízkém podpatku. Vždy jsem ale řešila jeden zásadní moment: aspoň trošinku pošpinit jejich zářivý vzhled. Bylo to jednoduché, stačilo se v nich projít přes zahradu a mírně jetý efekt byl tu! Už odmala jsem se nerada chlubila něčím novým, co přitáhlo nejen pohledy lidí, ale taky závistivé a pomlouvačné huby kamarádek.
Je horké odpoledne, jdu z brigády domů, sleduju téměř nulový provoz, kdo by mne svezl, když vedle s pískotem zabrzdí někdo na kole. Ahoj! Nechceš se svézt? Asi ne, asi bych z tyčky spadla, je to nebezpečné. Není, nasedni, uvidíš, za chvilku jsi doma. Tak jo. Na tyčku pánského kola jsem usadila své pozadí a bratranec na to šlápl a jelo se. Avšak jen pár minut, možná sekund, než jsem se ocitla uprostřed silnice na zemi, on se zase válel v příkopě, no a kolo bylo nepojízdné. Díky, že se nám nic vážného nestalo. Jen z jedné bílé boty byly naráz dvě! Dostala se totiž do zadního kola a to ji ještě za jízdy rozřezalo. Ale pro mne jsou bílé boty důležité! Doplňují moje image!
Nezbývalo, než doma vyklopit pravdu. Zakoupení nových bot bylo podmíněno slibem, že už budu opatrná a uplatním vždy předem zdravý rozum.
Chybami se člověk učí celý život!
