Článek
Choď jako dáma
Zase jsou tu prázdniny, letní prázdniny a brigáda. Letos to je velkosklad s potravinami. Už to mám vyzkoušené loni. Plno prachu, malá okna natřená na modro, jelikož sluneční paprsky škodí hlavně čokoládě. Vyfasujete velký těžký vozík, na který chystáte objednávku určité prodejny, řečeno velmi jednoduše. Jo, mraky prachu. Po směně vypadáte trochu jako vykopaná historická památka, jelikož na silně zapocené tělo se prach nejlíp lepí. Na co vzpomínám teď už se smíchem?
Tam jsem jezdila vlakem v 6 h. ráno. Téměř denně jsem ho taktak stíhala. Když nastal poslední den v práci, poručila jsem si, že půjdu jako dáma, nebudu tentokrát utíkat celá vyvředěná, ať ho chytnu, zkrátka nastoupím důstojně jako svéprávná dívka.
Jojo, bylo to úplně opačně: přímo jsem letěla jako vystřelená. Vlak už dávno na zastávce stál, ba chystal se startovat. V zoufalství jsem to střihla přes koleje a vtom jsem zakopla, asi o kolej. Rozplácla jsem se na nádražní štěrk, kabelka mi vystřelila, nevím kam, všechno se z ní rozsypalo všude kolem dokola – to stačí, ne? Průvodčí mne očividně litovala a s ochotou pomáhala sesbírat kabelkové poklady. Všichni zírali z oken vagónů, možná nadávali na zpoždění kvůli mně.
A co z toho vyplývá? Kdo pozdě chodí, sám sobě rozbije kolena!
