Článek
Jo, to bývaly časy! Kámoška sice pokaždé už dopředu vykřikovala, že dnes se mnou fakt nikam nejde, ale vždycky podlehla představě, jakým krasavcem se dnes nechá oblbovat, nebo opačně. Já jsem pro tentokrát měla jasno: už nějakou dobu se mi fakt dost líbí fakt sympaťák, navíc nebezpečně hezký, prostě kořen.
Dojely a došly jsme na hlučné disco, zapadly ke stolu, rychle sjely stávající situaci. Byl tu! Přitažlivý, vtipný, skvěle vypadající, no prostě kus!
Nene, nasměroval si to přímo k našemu stolu. Pojď si zatančit jsem neslyšela, ale cítila jsem jeho objetí. „Šla by ses projít?“ Upřeně se na mne díval, nešlo odmítnout. Byla už skoro tma, objal mne kolem ramen, začal mne líbat. Líbilo se mi to, jenže jeho ruce sjížděly níž a níže..... ,,Ne, to ne, vrátíme se, jo?" Jenže on pokračoval, snažil se mi držet ruce, abych se nemohla bránit. Vytrhla jsem se a dala se na útěk. V této ne zrovna dobré situaci mě napadla jakási lest. Jako jsem upadla a začala ho s pláčem volat, aby mi pomohl, že jsem si vymkla kotník. Vzal mne do náruče a vracel se se mnou na zábavu. Před kulturákem mě opatrně postavil na zem a já husa se začala smát, že se mi nic nestalo, že jsem si to vymyslela. ,,Kdyby ses mi nelíbila, tak bych ti dal facku!"
Škoda, fakt se mi moc líbil!
