Článek
Čas plesů, na ten čekají všichni, mají šanci se předvést v nové róbě, ženy na vysokých šteklech, osázené šperky i bižu, nadčasové účesy upoutají pohled na silný makeup a na nalepené kilometrové řasy, drahá kabelka přes ručku k tomu taky patří. Co by s těmito k životu nepotřebnými doplňky doma dělaly/-i? Kdo by je obdivoval a zároveň záviděl? U ženského rodu se k tomuto nepochybně přidá i patřičná dávka pomluv: no, ta má ránu, vypadá děsně, ani v tom neumí chodit, je zmalovaná jak plakát, to není pravé zlato, kde by na to vzala, kdo by jí to koupil, dal, s kým to tančí, má další objev......... apod., však my, ženy, to důvěrně známe.
Výjimkou je bezpochyby ples maškarní. Tady nejde o drahé oblečky, ale o oblečky vtipné, nápadité, tajemné, zkrátka jde o to, aby nás nikdo nepoznal. Takže cílem je vymyslet a sehnat veškeré rekvizity k tomuto účelu nepostradatelné.
Mám nápad! volám na spolužačku. Půjdeme za babku a dědka! Potřebujeme sehnat staré „hadry“, tak z 19.století. A kde je chceš hledat? To právě vím! V chaloupce , kde žila moje prababička, je spousta starých oblečků, jsou tam i starodávné truhly, které určitě skrývají to, co potřebujeme. Tak jdeme na to!
Ahoj, teto, víš, chceme jít na maškarní ples a sháníme dobové věci z doby našich prapředků. Prosím, mohly bysme se podívat do zadního pokoje a do těch truhel? No, já nevím, je v nich spousta věcí po mých rodičích, i ještě starší. Nebude v tom pak nepořádek?
Byly jsme v té chvíli ochotny slíbit všechno, i nemožné. Vrhly jsme se do uklizených truhel, skříní, lavic, zkrátka přeházely jsme všechno naruby, nacpaly věci úplně jinam, než předtím byly, no hrůza! Ale hledané jsme našly. Teto, díky, po plese to vrátíme! Zmizely jsme nadšeny z úlovku tak rychle, že jsme ani neslyšely tetu, jak nadává a nadává zděšená bincem, který tu po nás zbyl. Bylo nám jasné, že se tady nesmíme už nikdy za účelem hledání věcí ukázat!
Ples začal průvodem masek. Některé byly fakt vymakané. Pomalým bolavým krokem vchází stařeček se stařenkou, on se opírá o hůl, ona se ho bojácně drží, jejich starodávná podoba je originální. Klobouk, šátek, několik suknic, zástěra, kamizola, černé kalhoty a ošumělý kabátec, zkrátka jako skuteční ze své doby.
Pod maskou jsme se dusily smíchem, jak okolní masky již poznané tipovaly, o koho jde, kdo to je? Po marném hádání nás pořadatelé vyzvali, abychom se dostavili(-y) na pódium a odmaskovali(-y) se.
Teto, byly jsme nejlepší!
