Článek
Vánoce
Ano, jsou to chvíle lásky, klidu, porozumění, štěstí, vzájemné pohody. Ten pocit vnímá každý. Přesto nejintenzivněji to vše cítí děti. V dnešní době koupíš a seženeš třeba přes internet v podstatě všechno. Stačí se ale vrátit do ne tak dávné minulosti, kdy nebylo zdaleka vše jednoduché.
Když zavoněly doma mandarinky, tak bylo všem jasné, že jsou Vánoce blízko, blizoučko… Domácí bábovka, vanilkové rohlíčky a další dobroty, zdobení stromečku, nechtě rozbité baňky, to k vánočnímu pocitu patřilo, to byl signál, že se všichni sejdeme u jednoho stolu, že pokoj prosvětlí vánoční svíčka, že se na sebe budeme láskyplně usmívat, že zazvoní zvoneček a nadělí dárečky Ježíšek.
Rozbalování dárečků byl vzácný obřad. Nikdy nezapomenu na velkou pannu s mrkacíma očima, kterou jsem nerada dala spát pod postel do její krabice. Nemohla jsem dospat rána, až ji vzbudím a položím na polštář.
Kuchyní se příjemně táhla vůně melty s mlékem, také aroma pravé kávy. Tehdy bývalo hodně sněhu, takže jsme my děti chvátaly se sáňkami, s obyčejnými lyžemi na kopec, se směšnými bruslemi na klíček na zamrzlý rybník. Prokřehlí s rudými tvářemi v obyčejných teplákách posetých miliony sněhových kuliček jsme se vraceli domů, když se smrákalo.
Po večeři jsme unaveni a šťastni spěchali do postele, aby už bylo zítra a my si mohli opět užívat sněhové nádhery. Sněhuláci byli samozřejmostí, ale bunkr ze sněhu, to byla věc! Tam nikdo nezvaný nesměl! Vzpomínek a zážitků je tuna, děkuji za krásné dětství!
Je mi líto současných dětí, kterým se nezavděčíš ničím, chtějí stále víc a víc, a ani to jim neudělá radost. Škoda.
