Článek
Určitě, až na výjimky, každý člověk, dokonce i jiný tvor, někdy něco sbíral. Já tedy všechno, čeho jsem vlastnila jen dva kousky, hlavně to, co se lesklo, blýskalo, odráželo světlo, zkrátka jako straka. Už mne tak znali a brali a tolerovali. V době mého mládí platila přísná cenzurní pravidla. Ano, máte pravdu, že dítě přece necenzurovali! To je pravda, naštěstí. Od až fanatického sběru všeho mne neodradila ani trapná zkušenost.
Den dětí způsobil obrovský přesun školou povinných kdekoli, jakkoli, čímkoli, jen nebýt ve škole! Počasí nám přálo, tak jsme odhlasovali výlet na hrad, menšina- odpůrci byli zpacifikováni. A šlo se. Dodnes mám schovaný chlebník, který získává na ceně retro. Byť mi zůstal jediný, má za své věrné služby zůstat samojediný.
Samoobsluha, důležitá zastávka všeho různého! Mne zajímalo jen to, co se lesklo. Ha, úspěch! Vystavené zlaté malé polštářky asi tři krát tři cm. Jeden spočinul v mém nákupním košíku. „Dej to zpátky!“ Rozkázala mi (dodnes) kamarádka. „Proč? Mi se to líbí.“ „Vrať to zpátky!“ Další stejný rozkaz. Neuspěla ani po několikátém příkazu, kdy ztratila nervy, vyrvala mi tu zlatou maličkost, rafla mě za rukáv a táhla mne ven z obchodu. Kolemjdoucí si patrně mysleli, že jsem postižená možná démonem! Skoro se nemýlili. Až venku mne kámoška pustila a vedla svůj monolog: „Ty fakt nevíš v páté třídě, co to je? To jsou kondomy!“ Nastala odborná přednáška o…, však víte o čem. Zastyděla jsem se za svou nevědomost, i když mám samé jedničky. Jí se to mluvilo a poučovalo, když měla starší sestru zdravotní sestru!
Neznalost tě neomlouvá.
