Článek
Baba nemožná! Cpe se s betohem! Ano, opravdu se ženština, zřejmě turistka, cpala do dveří obchodu s velkým batohem na zádech a vůbec ji nezajímalo, že vystupující má přednost. Zřejmě nikdy nejela třeba městskou dopravou, kde by to pochopila. Jenže tahle měla v závěsu svou drahou polovičku a ta drahá polovička začala na mne drze dorážet, že co si myslím oslovovat jeho drahou polovičku drzou babou, že já jsem určitě starší a další blablabla. Chytřejší ustoupí. Mlčky jsem se z kšeftu vysoukala. Zároveň se stoupajícím mým tlakem se mi v hlavě honily myšlenky na slušné chování, které v mém případě bylo jisté. Nakoupeno, vystoupeno z koloniálu, pomalu přicházíme k zámeckým schodům vedoucím k barokní památce. A kdo tam nesedí? Ona ženština i se svou „ochrankou“. Zlost mne už vlastně přešla, proč si kazit den, tak jsem si to namířila právě k ní. ,,Dobrý den, jdu se udobřit, nemyslela jsem to tak drze, jak to zajisté vypadalo." ,,Jo, dobře, taky se omlouvám, že jsem vás ve dveřích skřípla". ,,Jen se zeptám, jak jste stará, jestli vám to nevadí". Když vyřkla svá data a já svá, začaly jsme se obě smát. Ona vážně byla jen o tři měsíce mladší, dokonce se jmenovala jako já! Zvláštní a pěkná souhra. Do toho začal vyprávět i její muž, takže spokojenost na všech stranách.
Víte, všechno je o lidech, potkáte takové i takové, někdy je náročné tím proplouvat bez ztráty plachty. Hlavně se snažit domluvit jako lidi!
