Článek
Vcházím do marketu ihned doprovázená hlučným pískáním, takovým divným pronikavým zvukem. Stává se mi to i v jiných obchodech, když procházím samootevíracím vchodem , kdy se prosklené plochy rozestoupí a vy vejdete. Netušila jsem, v čem to hučení spočívá. Už to vím. Přišla ke mně mladá prodavačka. „Vraťte se a znovu vstupte, ano?“ Vrátila jsem se ven a znovu vstoupila a opět to pískání. „Máte něco v tašce? Rozepněte si bundu.“ „Jako že jsem podezřelá, že jsem něco ukradla?“ „To ne, ale rozepněte oblečení.“ Koukla vlevo pod bundu , uchopila lístky s informacemi, které vždy uvnitř někde visí, aby člověk věděl, jak prát, zda žehlit atd. No a tam mezi nimi najdete lísteček s obrázkem nůžek, což znamená, že je potřeba ho odstranit, jinak budete pískat vždy a všude, neb se v něm skrývá jakýsi pin či co, no a ten vás prozradí. Přitom ta bunda měla již dva roky a byla koupena v cizině! Věřte, připadala jsem si trapně, ne jako „zlodějka“, ale že jsem to dodnes nevěděla a všude na sebe upozorňovala.
A rychle domů a rychle odstříhat ze všech všechno, i to, co tam má zůstat.
Jak říkám, člověk se učí celý život. Učený fakt z nebe nespadl.
