Článek
Na tuto fabulaci přišel již dávno před naším letopočtem jeden moudrý muž, ale to už si najděte v dějinách- říká se tomu bajka. To, co píšu já, není pravá bajka, ale něco tu je společné- metonymie.
Ale už ke smutnému tématu: jeli jsme za maminkou do penzionu jako každý týden. Avšak tato návštěva- do smrti nezapomenutelný děs! Vstoupím do pokoje, hned vpravo leží bachratá nepříjemná zamračená bába, na posteli televizi vždy hlasitou na plné koule. Bezohledná, nikdy nepozdraví, neodpoví, není zřejmě příliš stará, ale zapšklá, zlé oči slídí po pokoji. Pomoc mohla zavolat, mohla!!
Jdu k maminčině posteli, ale ona se dusí, nemůže mluvit, zarudlé o pomoc volající oči! Rozběhnu se ke dveřím a řvu, že se s maminkou něco děje, kde je sestra, kde je někdo, kdo se má o svěřené pacienty starat, jak to, že si popíjejí kávu a kašlou na bezmocné lidi!? A nastal šrumec, najednou tu sestra byla, že ona nic, že ona se stará, že… Zavolali na můj povel rychlou, té to trvalo +- 10 minut, zaintubovali maminku, stačila jsem jí dát pusinku na čelo, zašeptala maminko, naložili, odvezli do nemocnice. To se ale mělo stát už před několika hodinami! Jenže to by musela zavolat sloužící sestra, která spokojeně klábosila u kafe. V nemocnici maminka za dva dny zemřela. Více detailů z pochopitelných důvodů musím vynechat. Další průběh příběhu trochu zrychlím: na nezodpovědnou zdravotnici jsem podala trestní oznámení na Policii ČR. S dotyčnou mi byla umožněna konfrontace, na které jsem ji slovně nešetřila. Byla potrestána, s kauzou byly obeznámeny a informovány vlivné osoby i vlivné instituce. Čtyři měsíce jsem jen psala, telefonovala, v případě neřešení jsem kontaktovala televizi a její pořady zabývající se podobnými pro samotného člověka v podstatě neřešitelnými životními osudy(lidského hyenismu).
Nemávněte rukou! Nikdo jiný vám nepomůže!
