Článek
Láska se dá vyjádřit různě. Polibkem, fackou, kytkou, dárkem, večeří, zájezdem, procházkou, apod. Těch způsobů je tolik, kolik je zamilovaných lidí.
Byla jsem ochotna jít do kina na kovbojku, které bytostně nesnáším., hloupý- slušně řečeno- děj, primitivní scény, zápletky, levný dabing, příšerné kulisy, rekvizity, děsný exteriér, zkrátka nebrat! (Vyjímka je Vinnetou, jasně, toho milujeme dodnes.)
Překonala jsem se, čímž jsem překvapila sama sebe tak, že jsem se nepoznávala, čeho jsem pro lásku schopna, prostě nadlidský výkon.
Vyhledala jsem sedátko s určeným číslem, tiše usedla a čekala, až zhasnou a film začne. Nejdříve jsem ale očima vyhledala temeno hlavy svého objektu, který mne sem pozval. Seděl asi o čtyři řady níže. Zapíchla jsem svůj zamilovaný pohled do temena jeho blonďatých vlasů. V tom strnulém až ztuhlém stavu jsem- chápete?- vydržela až do konce promítání něčeho, co jsem vůbec nevnímala, neb nejdůležitější film byla jeho hlava. Málem jsem zasklila konec promítání a rožnutí světel. Snaha o nenápadnost musela být okolí jasná. Jeho kroky zamířily do nedalekého parku, tak zněla domluva, usedl na lavičku, já ,,nenápadně" vedle něj. Naše pohledy se setkaly, nastalo zatmění mozků, líbání o život. Nic víc. Prozatím. Asi si další jemnůstky schoval na příšti schůzku, ale určitě už ne po kině s kovbojkou.
A jak se náš vztah vyvíjel dál? No, ke spokojenosti obou. Aspoň dočasně.
