Článek
Využitá rada neboli dobrá rada nad zlato
Ty děti! Poznávají svět, jeho krásy i nástrahy. Oblíbenou jejich činností je strkat si něco do všech dírek na svém těle. Kuličky do nosu, polykání všeho, co je kolem, dávat si věci na hlavu, nebo ji přímo vrážet do něčeho apod. Rodiče panikaří, rvou hlavu z hrnců, dítě samozřejmě příšerně řve, a tak nezbývá než honem k lékaři. Ten musí problém vyřešit, což bývá někdy nad lidské síly.
Sedíme na terase jedné restaurace, žár sluníčka brzdí markýza, příjemný letní den. Až do chvíle, kdy celou hospodou otřásl srdcervoucí křik. Co se děje? Jasně, zase podnikavé dítě něco zkoušelo, prostě strčilo svou hlavičku mezi svislé sloupky zábradlí. Nešťastný mladý (= nezkušený) otec dítěte se pokouší dostat hlavu potomka ze šprušlí zpět na správnou stranu, což se mu očividně nedaří a mučené dítě řve a řve doslova jako lev v kleci. A tu k problému přistupuji já. V uších mi zní rada mé maminky, jak v těchto nepříjemných chvílích postupovat: nic nedělat násilím, přitisknout ouška co nejvíc k hlavičce a pomalým opatrným pohybem vypáčit hlavičku z kovového vězení. Jde to a s trochou trpělivosti dítě vyprostíme.
Šťastný otec s radostí děkoval za záchranu svého potomka. Za chvíli opět zaparkoval vedle mne a s dalším děkováním mi dal velkou čokoládu. Pro příště už ví, co dělat, ale pro příště to dítě už neudělá, to se totiž nezapomíná.
Jojo, chybami se člověk učí celý život !
