Článek
Tak tomu se říká oslava jak má být se vším všudy! Oslavit šestnáctiny by se mělo, ale určitě s rozumem, který tehdy měl zřejmě dovolenou či jiné opravdové volno. Naše parta asi čtyř kluků a holek se samozřejmě sešla jako již tolikrát, ráda, nadšená, s taškami plnými oblíbených dobrot. Kde jsme parkovali? No, logicky tam, kde jsme měli úplné soukromí, tedy- ale to radši neprozradím, už tak z toho bylo dost nepříjemností. Prostě na tom místě by nás nikdo nehledal, vysoká tráva, blízký rybníček, posed, zabezpečené ohniště, malý stan nacpaný donesenými zásobami, tuhými i tekutými, jasně. My holky jsme rozprostřely ubrousky, na ně chutně rozložily chlebíčky, jednohubky, na další pak slané i sladké pečivo, no a kolem dokola všechno lemovaly zatím prázdné skleničky na přípitky, dopitky, pití atd. Tak do toho! Oslavenče, ať se ti vše vydaří a ať ti nikdo nedá dýchnout! Chachacha! Co nikdo nechtěl, to se stalo. Právě ona oslavenkyně jaksi neutrefila kombinaci moků a úplně tuhá odpadla. Zkoušeli do ní lít mlíko, nealko, pelyněk a jiná projímadla na pomoc vrchem i spodkem. Nic. Pomalu se stmívalo, co s ní teď? Domů musí, jinak rodiče zburcují policajty! Dva kluci se tedy obětovali, popadli ji pod pažemi, odtáhli ji do činžáku, opřeli ji o dveře, zazvonili…, a pak se děj vůle rodičovská! A ta se taky děla! Obdržela místo dárku domácí vězení, nulové kapesné, pak příchody domů nejpozději v šest, tedy v osmnáct hodin. Chudera. Doživotí to ale nebylo!
