Článek
Pozoruješ to všude a na všem. Spolužačka, které jsem už v minulém století i tisíciletí slíbila přijít na kafe, už není. Téměř všechno je jinak. Před mnoha lety jsem potkala svého kdysi přítele, zašli jsme na kafe, na rozloučení jsem zdůraznila, že se určitě musíme znovu vidět dříve než po tolika letech. A je to už mnohem více roků než tehdy. Důležitá je psychika, máš tolik, na kolik se cítíš, celkem to sedne, neboť říkám, že mám zatvrdlou pubertu. Příznaky stáří mne i vás vrátí do reality. Nesnáším vrásky, přesto se stále množí (nevěřte produktům proti nim!), kůže pozvolna ztrácí pružnost, hnědé flíčky na rukou hlásí, že ruce byly a jsou nepřetržitě používány, klouby potřebují promazat, točení v hlavě při změně úhlu není alkoholem, pohyby šetrné ke kostem, svaly ochabují při větší námaze, mozek se brání vše dávat do paměti, třídí informace, oblečení se záhadně zmenšuje, zřejmě špatná kvalita, aspoň důvod pořídit si nové kousky o kousíček větší, oddalování výletů (ale nakdy?), více hodin spánku, opatrné vstávání, návštěvy lékařů, polykání medikamentů, pohodlné tepláky, doma je přece nejlépe, zbytečné plánování dovolené, různé činnosti přece počkají, usínání u televize, odpor k násilí všeho druhu, nudné, zbytečné a vysilující večírky už dávno ne, obezřetnost všude, atd. To byl jen strohý výčet negativit. Naštěstí optimismus se prosadí a nastává příiemná chvíle či chvilka klidu a spokojenosti. Díky i za to. (Zapomněli jsme na sex!?)
