Článek
Příběhy jsou buď skutečné, nebo smyšlené. Tento mějme za vymyšlený, aby se případní šťouralové šťourali maximálně ve svých věcech a starali se o sebe.
Večer už stoupla teplota mého muže na 40 stupňů a teploměr šplhal stále výš. Obklady ani běžné prášky nepomáhaly. Byl celý rudý, obličej, krk, hrudník. ,,Zavolám bráchovi, aby tě odvezl do nemocnice." ,,Ne, to do rána přejde". ,,Nebudu tady čekat,až ti nebude pomoci, prostě volám!" Tehdy jsme netušili, že jsem mu tím rozhodnutím určitě zachránila život. V městské nemocnici na něj koukali jako na mimozemšťana, nikdy nic podobného neviděli, a tak ho převezli do další nejbližší. Totéž. S ničím takovým se ještě nesetkali. Jedna doktorka začala mému muži trhat zuby, že prý právě chrup bývá příčinou mnoha nemocí a bolestí těla člověka. Stav se nadále horšil. Naštěstí byl převezen vlastně na poslední chvíli do nemocnice krajské. Tam konstatovali: ,,Prudká otrava!" Záhadou bylo, odkud se vzala, jak se do těla a proč dostala, z čeho pochází a jiné závažné otázky čekající na odpověď. V tomto století ještě spoustu věcí nevíme, neumíme je charakterizovat, ale hlavní problém- jak je léčit!? Do telefonu mi lékař jen řekl, že udělají všechno pro jeho záchranu. Ví se, že ten bacil existuje, ale neví se, jak vypadá, odkud pochází, napadá člověka velmi oslabeného, šíří se pod kůží a svalstvem, po dosažení srdce je konec.
Cítila jsem, jak se propadám do bezedné nicoty. Stop! To nesmíš! Máte malou dcerku, potřebuje tě, vás oba! ,,Pojď, půjdeme nakoupit a na procházku, pak zase zavoláme tátovi, už bude určitě v pořádku." Byl v pořádku po mnoha operacích, ale až za velmi dlouhou dobu léčení, kdy opravdu vypadal jako mimozemšťan, ze kterého na všechny strany vylézají hadičky, trubičky, pytlíky s tekutinami a jiné záchranné prostředky.
Ani ve vzpomínkách to nevracíme.
