Článek
Věřte mi, jak je důležité projevovat lásku ke zvířeti, zvířátku. Ano, jsem lidská máma, své děti jsem vychovala sama, je víc než zřejmé, že dobře. Lásku jim dávám stále, ale stejně láskyplně se chovám k našim mazlíčkům, kteří vůbec nejsou malí, jejich předci by člověka možná roztrhali. Ale to je ubohá hypotéza. Skutečnost je taková, že kdo nemá rád němé tváře, nemá rád lidi. Opět hypotéza, každý z nás je jiný, má jiné názory, má jiný způsob přístupu k někomu, něčemu, ale vždy zachovává citlivý, empatický, srdečný přístup, ale vždy pamatuj, že jsi člověk, tak ať se za své chování nemusíš stydět!!
Za ty roky krásného soužití ( zaměřím se teď na našeho pejska, spíš velkého psa, přestože stejně citlivá jsem i k našim kočkám aj. tvorům) se ze mne stala milující zvířecí máma, vlastně odmalička jsem chránila ty bez možnosti se bránit, postěžovat si.Celou dobu náročné léčby se účastnila dceřina ohařka, která až neskutečně pomáhala a bavila naši pacientku.
Naše fenka měla asi před půl rokem těžký úraz, ze stehna vyčnívalo holé maso. Nutný léčebný proces několikrát denně vyžadoval trpělivost, přesnost, důkladnost i důslednost, a hlavně klidný láskyplný přístup a postup, jinak by to dopadlo pro všechny…, ani nechci domyslet. Navíc musela být zajištěna stoprocentní čistota a hygiena, nesměla se zde objevit ani moucha či jiný hmyz, aby nějak něčím neinfikoval holou ránu. Naše několikaměsíční léčebná snaha se vyplatila, ale první dny jsme s mužem byli zoufalí, že to ve dvou nezvládneme. MUSÍME! Strašně ji to bolelo, byly to zásahy, i když s léky, do živého! Stejně to bolelo i nás, ale zvládli jsme to! Navíc musela být všude zajištěna naprostá čistota a hygiena, neexistovalo, aby se přiblížila k ráně např. moucha či jiný hmyz! Třetí den se fenka nejistě postavila na nohy všechny čtyři a v této pozici se léky, vodičky, dezinfekce, mastičky, sloupávání strupů, omývání a další postupy aplikovaly lépe, navíc se rána pomalu, ale přece začala zatahovat novou kůží, takže i bolest byla snesitelnější. Byli jsme na ni i na sebe pyšní, že že jsme to zvládli, že jsme ji zachránili!
A právě tehdy se dokonale potvrdilo, jak je důležité dělat vše s láskou, empatií, hladit, mluvit na pacientku klidným hlasem, aby nám věřila, že ji máme rádi, že jí pomůžeme, že to společně zvládneme!
Nejdůležitější je, že nám věří, že všechno, co jí dáváme, co s ní děláme, je to nejlepší, co můžeme pro ni a její zdraví udělat. Nádherné vědomí a vyznamenání , že vám věří a že jste milováni. (Slzím štěstím z její nenahraditelné přítomnosti.)
