Článek
A je to tu znovu: dítě v předškolním věku, poo už nechce spát, tak si hraje, doma je jaksi unavené, bolí ho hlavička, oči… Jdeme tedy k oční lékařce, ta sedí, sestra kývá hlavou jako ty přiblblé kývací hračky z pouti, rozkape dítěti zrak, za čtvrt hodiny máme přijít, dítěti neznalému abecedu dá „číst“ jakési znaky ve tvaru E ve všech polohách…, a verdikt? dvě dioptrie.! ,,Na čtení, či na dálku?" ptám se. ,,U tak malých dětí je to jedno", zněla stupidní odpověď „specialistky“ na oči. A opět zasáhl šestý smysl! Přece bys nevěřila takovému nesmyslu, který navíc tvrdí celou dobu jen sedící ženská s věrnou kamarádkou v podobě plácačky s objemem cca dvě deci. Náš dětský lékař byl z tohoto závěru v šoku. Normálně myslící člověk cítí, že je hozen divé zvěři a pachateli je jedno, co s ním a jak udělá. Sedla jsem doma a hledala a hledala a hledala ve všech možných zdrojích odborníky na oční problémy. Našla, objednala a za tři týdny jsme se dostavili k odbornici na zrakové problémy dětí. Bylo to vysoce specializované pracoviště v krajském městě a já cítila, že to je ono, že to je ten správný postup a detailní vyšetření. Po asi páté návštěvě mi bylo řečeno, že dcerka vidí výborně i za roh! Upřímné děkování a vděčnost je velmi málo za záchranu zraku dítěte či osoby v každém věku, neb je to ten nejdůležitější lidský smysl! Ona místní „odbornice“ již dávno si hraje na odbornici někde jinde, doufejme, že už neprzní dětem očka a nepřidává a nepřidává a nepřidává další a další a další dioptrie!! Po této silné a děsné skutečnosti jsem na ulicích oslovovala zcela cizí ženy s kočárky, s malými dětmi, hlavně s těmi brýlemi, a varovala jsem je před tzv. lékařkou z povolání s cílem ničit to, co se nedá nikdy nikde obnovit. (Moje anonymita mi nedovoluje uvést její jméno, i když vyjímky se v důkaznosti povolují).
