Článek
Měla jsem šťastné dětství i další životní etapy, dnes to dokážu ocenit, ale zřejmě to všem mladým dojde teprve později spolu s dospíváním. Nechci teď uvádět různé situace s různými následky atd. Teprve s výchovou vlastních potomků nacházíme své dřívější chyby, řešení, zda fungujeme správně k sobě i k ostatním členům své rodiny. Neplač nad rozlitým mlékem, zkus ještě něco vymyslet a napravit případné chyby, pochybení. Jde to. Např. omez své požitky a věnuj se čistému nádechu! Moc mne mrzí, a vím, že s tím nic neudělám, že můj známý měl dětství slušně řečeno- nanic. Přece ale můžu jeho život obohatit tím svým- jak? Budu se snažit mít dobrou náladu, usmívat se, nenadávat, zbytečně nepoučovat, pomoct mu tam, kde je zřejmá jeho neohrabanost, koupit mu třeba jen maličkost pro radost, vymyslet např. kratší výlet po krásách českých, polichotit mu, že mu něco sluší, a ono mu to fakt sluší, a tím podpoříme jeho ( možná ušlapané) ego. On sám je hodný ke mně i k našim dětem, je obětavý, až moc, třeba k cizím, kteří toho zneužívají, a já s tím nic nenadělám, takže občas, i častěji občas trpí, mlčím, aby nevzniklo „dusno“. Určitě se více žen či mužů potýká s podobným problémem, ale věřte, každá, každý si zavede svou taktiku i strategii, jak ukočírovat a uspokojit běh života.
