Článek
Kulička v nose
Děti jsou zvědavé a zvídavé. Udělají přesný opak toho, co jim rodiče říkají, vysvětlují, radí, pomáhají a hlavně zakazují. S tím se setkali všichni, člověk se učí a poznává celý život, i ty děti s růstem a dospíváním nakonec přiznají, „že ta máma měla pravdu“. Vlastní zkušenost člověka poučí navždy beze slov.
A tak k věci: kolik dírek na svém těle objeví, tolik možností je dírku ucpat, zacpat, naplnit, něco skrýt a podobně.Tady můžou dospělí stokrát věřit, že svého potomka patřičně vyzbrojili užitečnými radami, opak je pravdou.
Moje mladší sestra ve svých asi třech letech vyzkoušela, zda se jí kulička z keře vejde a vleze do nosní dírky, zatím do jedné, neboť na druhou už nebyl čas. Stačil moment k tomu, aby u lesní cestičky objevila keř s lákavými červenými plody ve tvaru kuliček o průměru asi půl cm. Neváhala a objev realizovala na sobě. Nosní tunel začal nabírat na objemu a stejně na síle nabíral sestřin řev. Marně jsme se já a naši patřičně vystrašeni snažili útvar z nosu dostat ven. Takže co s tím? Pohotovost. Ne, neordinují. Další možnost záchrany byla nemocnice vzdálená asi 30 km. Jeli jsme jako ruské tanky hnáni děsným pláčem a řevem. Stop u brány a rychle na jakékoli oddělení, hlavně ať ji zachrání. Čekala jsem v autě a věřte nevěřte, decibely křiku byly ohlušující až na nemocničním parkovišti. Tahle zkušenost byla pro ni velmi poučná navždy.
Ale co ostatní dírky?!
