Článek
Zelenina
Díky letním prázdninovým brigádám jsem si „přičichla“ k práci v různých oborech.Teď se mi připomněla dnes úsměvná na poli u Bulhara. Vlastnil více polí, na kterých pěstoval zeleninu. Bydlel přímo vedle nich v dřevěné boudě. Brzy ráno odjížděl na trh do města, kde výpěstky prodával.
Byly jsme tři holky, které mu měly pomáhat nejen na poli, ale také se záhonky s předpěstěnou zeleninou. Samozřejmě jsme jeho dopolední nepřítomnosti využily a zneužily a chytaly bronz na střeše jeho chajdy boudy.
Pozor! Blíží se poledne! Honem do práce, za opalování nás neplatí!
Já v zápalu práce a neznalosti sazeniček všech si tak podobných jsem „jela jak ruské tanky“ a vytrhala a vyhodila všechno zelené jím pracně nasazené.
Poledne. Přijel. Jeho reakce na vypleněné záhonky mu málem způsobily infarkt. Dlouho se mlčky díval na hnědou zeminu. Ale byl hodný. Nevyhodil mne. Nadávkám v bulharštině jsem nerozuměla, naštěstí. Musela jsem však zůstávat do večera, abych si odpracovala své pracovní nasazení.
A co z toho vyplývá? Kromě pravdivých přísloví i to, že iniciativní neználek je horší než třídní nepřítel!
