Článek
Cizinec v lijáku
Jako studentka jsem prošla o prázdninách různými brigádami. U některých šlo přímo o život, ale o tom až příště. Jsou to nezapomenutelné zážitky jako např. stopování v dešti.
Brigáda ve velkoskladu potravin mne seznámila se spoustou zajímavých lidí, také s dívkou, která tam pracovala trvale. Její IQ nebylo vysoké, ale to mi nevadilo, spíš jsem se jí snažila pomoct, ona to přijímala s úsměvem. Z práce jsme chodily spolu, vždy jsme se v půli asi čtyřkilometrové cesty stavovaly na kafe v hospůdce, pokecaly a pak šla každá domů, já tedy na autobus či vlak.
Ten den od rána pražilo letní sluníčko, ale po poledni se spustil děsný liják. Spoj mi ujel, tak jsem se jala durch promáčená stopovat. Nic. Nikdo nezastavil, asi se mě lekl, nebo nechtěl v autě mokro.
Najednou vedle mne zastavilo auto, i když jsem už nemávala prokřehlýma rukama. Oslovil mne, došlo mi, že si mám nasednout. Mluvil německy. Měla jsem se ve škole více učit němčinu!
Nasedla jsem. Byl hezký, příjemný, vysadil mne, kde jsem chtěla, hlavně ať mne nikdo nevidí, lidi jsou blbí, závistiví, nepřejícní… To by bylo nechutných pomluv!
Takže o pár ulic dál jsem vysedla, poděkovala, šla domů.
A zítra ráno? Čekal mne! A tak to bylo každé ráno. Už jsem nebyla zmoklá slepice!
Brigáda skončila a skončilo i ranní vození. Byl fajn, ještě jednou jsem ho potkala, ale co s láskou na dálku?
