Článek
Studentský život je parádní. Na konci semestru vždy půst ve všem, jen nervy, špatné spaní, nechuť nejen na jídlo, střídmý úsměv, pokud nějaký. Zato po zkouškách, hlavně těch úspěšných, začíná volání divočiny, hry všeho druhu, lovy bez nebezpečných zbraní atd., kdo studoval, souhlasí. Kolem člověka v každém věku se točí spousta poznaného i neznámého. A zde hraje hlavní roli zvědavost. Hlavně u lidí ženského rodu. Tady je důležitá intuice, předvídavost, obezřetnost, někdy cosi napovídá šestý smysl.
Tehdy jsme seděly, byly jsme čtyři, v oblíbené kavárničce nedaleko fakulty. Právě jsme prošly zkouškou v pohodě, teď nás čekala zkouška v dospělosti zcela nečekaná. Výborně se bavíme, trošku slavíme, když tu k nám přistoupí dva docela slušně vypadající mladí muži. „Holky, co slavíte? Co byste řekly přesunout se k nám, je to nedaleko.“ „A máte co nabídnout?“ „Jasně, máme všechno, jídlo, pití, hudbu a další překvapení. Tak souhlas?“ „Ale jo, když tam nebude nuda…“
Vešly jsme do šedého činžáku, vyšlapaly dvě patra, ocitly se před staře vypadajícími dveřmi. Po zazvonění jsme vešly. Nemluvily jsme, ale myslím, že se nám v hlavách honily stejné otázky. Do místnosti vešel muž asi třicetiletý, představil se a pozval jednu do vedlejšího pokoje. Proč? Co jí chce? Za pár chvil vyšla kámoška celá červená, jaksi mimo, sedla si a mlčela. Ten první chlap zašel za ty dveře, zavřel, pouze nám „přikázal“, ať sedíme a nikam nechodíme. Teď! Všechny naráz jsme vyrazily z bytu, horempádem jsme letěly ze schodů na ulici, běžely ulicí, jen jsme se občas otočily, zda nás někdo nepronásleduje. Zastavily jsme se celé zadýchané až na zastávce MHD.
K tomu netřeba nic říkat ani vysvětlovat. Další poučná zkušenost!
